Pokud si chcete šneka pořídit, je dobré vědět alespoň základ anatomie pro případ, že by se začalo něco dít a nebo abyste předešli chybám v chovu.
Nejprve začneme ulitou, která je podle mě nejdůležitější. Její poškození může pro šneka znamenat smrt.
Obústí je okraj ulity, kde se nachází růstový proužek (obvykle měkký a světlejší u mladých šneků, kteří stále rostou). Je důležité být na tuto část ulity opatrný, jelikož je velmi křehká, náchylná k poškození, ovšem také se velmi dobře regeneruje, pokud je stále aktivní a šnek roste.
Collumela svojí barvou často pomáhá odlišit druhy šneků.
Šev je spojnicí mezi dvěma závity.
Apex je vrchol ulity a tedy i nejstarší závit. Jeho uražení často končí smrtí šneka!
Dále se spíše ze zvědavosti podíváme na anatomii vevnitř. Šance, že jednou budete pitvat šneka je minimální, ale je dobré vědět, kde co zhruba je.
Na obrázku je jasně vidět, že všechny důležité orgány jsou skryty uvnitř ulity,která je chrání.
Šneku pomáhá živiny a kyslík přenášet po těle krvemíza. Není to krev v pravém slova smyslu - neobsahuje červené barvivo.
Šneci se pohybují pomocí nohy. Noha je sval pokrytý ochranným slizem, který umožňuje pohyb.
Zrak: šneci mají dva páry tykadel. První, delší a na vršku "hlavy" jsou oči. Šnek vidí zhruba na dva centimetry před sebe. Šnek je hlavně noční živočich, takže šance, že by viděl barevně je minimální. Na druhou stranu má výborný čich. Druhý pár tykadel jsou čichové orgány.
Ústa: uvnitř úst je tzv. radula, která slouží ke strouhání potravy. Dá se říci, že se jedná o takovou pilku. Šnek nás kousnout nemůže, ale pokud se nás rozhodne ochutnat, ucítíte bolestivější štípnutí.
Střevo: Střevo vylučuje exkrement ve tvaru dlouhé špagety zabarvené tím, co šnek právě snědl. Mazlavý, jakoby průjem není dobrý. Obvykle nastává při změně stravy a pokud je dlouho trvající, bylo by dobré přestat střídat potravu a ustálit se na "jednom pokrmu".
Dýchací otvor: Šnek nepotřebuje příliš vzduchu, přesto je dýchací otvor na těle nejvíce patrný. Je to skulina těsně pod ulitou.
Reprodukční orgány: Šnek je hermafrodit, proto má jak samičí, tak samčí pohlavní orgány. Čeká-li šnek snůšku, jsou vajíčka snadno viditelná skrz plně otevřený dýchací otvor. Až bude čas snášet, šnekovi se "za hlavou" vytvoří "pahrbek" a otvorem za hlavou vajíčka snese. Je důležité, aby v tomto období měl šnek klid a nakladl všechna vejce, pokud se tak nestane, hrozí smrt. Po nakladení je nutné vysíleného šneka nakrmit, pokud však nežere, snůška jej příliš vyčerpala a je možné že po splnění svého úkolu zemře.
Další informace
Achatina, nebo-li česky oblovka, je suchozemský plž obývající tropické lesy Afriky. Do čeledi Achatinidae spadá kolem 200 druhů a podruhů.
Říše: živočichové
Kmen: měkkýši
Třída: plži
čeleď: achatinidae
rod: achatina/archachatina/lissachatina a a další
Achatiny jsou tedy neobyčejní šneci. Jejich hlavním znakem je ulita a noha, podle níž se určuje druh a podruh.
Převážná většina těchto šneků, stejně jako jiní hlemýždi, jsou hermafrodité (i když se najdou i výjimky, jako Tropidophora cuveriana). V praxi to znamená, že se nerozlišuje samec a samice, jelikož každý jedinec má oboje pohlavní ústrojí. Ovšem to neznamená, že nepotřebují partnera k rozmnožení. Kromě druhu immaculata immaculata, která je sama schopná samooplodnění, potřebuje většina šneků druha.
Po páření kladou vejce.
Vejce se objevují ve snůšce po desítkách až stovkách a jsou achatinami zahrabány do půdy. Každý druh má specifické zabarvení vejce, které je jinak tvarované i velké. Různorodá je i kolikrát doba líhnutí po nakladení.
Domovinou těchto obřích šneků je východní Afrika, ale dá se říci, že jsou již po celém světě. Byli dříve chováni na maso, které však nemělo tak velkou oblibu jak se očekávalo. Pro maso jsou však stále chovaní kupříkladu v Brazílii.
Lissachatina fulica, druhý největší šnek, je také po světě známá jako velký a všežravý škůdce. Byl zavlečen do Evropy i Ameriky a všude, kde se dostal, nadělal velkou paseku. Jiné druhy jsou pro změnu ve své domovině ohroženým druhem a nesmí se vyvážet - například lissachatina immaculata immaculata. Je to ohrožený druh, který je u nás k dostání, avšak je velmi náchylný na "immčí nemoc", což znamená, že někdy uhyne bez zjevné příčiny.
- Dožívá se 5 - 8let.
- Pokud nás šnek přestane bavit, nesmí se pustit do volné přírody, protože ani šnek ani naše příroda na to nejsou uzpůsobeny.
Rody
Achatina: patří sem kolem 37 druhů, nejznámější je achatina achatina, achatina tincta, achatina balteata..
Archachatina: 28 druhů a podruhů, například archachatina papyracea, archachatina marginata grevillei
Cochlitoma: 41 druhů, přesto je nejznámější snad jen cochlitoma varicosa
Lignus: druhů 5
Limicolaria: 24 druhů
Lissachatina: 27 druhů a podruhů, patří sem lissachatina znazibarica, lissachatina iredalei, immaculata panthera
Pseudachatina: 4 druhy
Žádné komentáře:
Okomentovat