Dokázala by Bobina Tartalja (a každá další
suchozemská želva) přežít v naší přírodě?
Toto je otázka, kterou
si asi klade každý chovatel a já jsem na ni bohužel (bohudík) získala odpověď. Ano, dokáže. Samozřejmě závisí na
želvě, jak je zdravá, jak je silná, jestli je průbojná, atd. Ale ano, je to
možné. A rozhodně nedoporučuji jen tak želvu do naší přírody pouštět - je to nezodpovědné. Pokud už želvu nechcete, darujte ji někomu nebo ji prodejte zodpovědnějšímu chovateli.
Moje rodina vlastní
statek poblíž Svitav, kam jezdíme na víkendy, na prázdniny, atd. Já tak
s sebou beru i želvy a tak jsem jim tam samozřejmě postavila ohradu, ve
které je můžu pustit venku. Tenkrát jsem měla jen Bobinu Tartalju, kterou jsem
nechala s matkou, která tam zůstávala na víkend, protože jí tam je nejlíp
– má tam větší prostor, čerstvou potravu, slunce, atd.
Matka z víkendu
přijela bez želvy. Když mi to oznámila, brečela jsem. Bobina přelezla dvoupatrovou zeď z cihel a ztratila se. Po dalších několik týdnů jsme prohledávaly celý
dvůr, každý kout, kam se mohla schovat, obrátily jsme hromady sena, každý kýbl,
každou nádobu. Už jsme začaly přemýšlet o nejhorším, máme na dvoře žumpu, co
když vlezla tam a spadla do ní… No prostě jsem se se želvou rozloučila.
Bobina.
Uběhlo léto a začal
podzim, já stále myslela na chudáka Bobinku, pořád jsem přemýšlela, že tam
někde je, že žije spokojeným životem volné želvy, ale bála jsem se, co se stane
v zimě. I kdyby se jí podařilo úspěšně zazimovat, určitě ji sežerou myši,
je jich tam tolik…
V zimě už jsem
přestala doufat. Terárko jsem vyklidila, uložila, neměla jsem ale to srdce ho
vyhodit. A udělala jsem dobře, protože 31. 1. 2013 v něm na mě čekaly dvě nové želvy! Bratr už několik měsíců toužil po agamě a matka se rozhodla, že mu ji
teda pořídí. Při hledání chovatele narazila na nelegálního prodejce želv
dovežených z ciziny. Jela se tam podívat s tím, že zavolá policii,
ale když uviděla ty podmínky, ve kterých tam byly, musela jich co nejvíc
zachránit. Měla u sebe ale jen dva tisíce, za které pořídila roční sourozence
želvy čtyřprsté ( ZDE ). Policii nezavolala, protože od něj koupila, ale řekla o něm známému.
Myslím, že už želvy neprodává.
Leopold a Poldice.
Takže jsem terárko zase
oživila, dala do něj hobliny, písek, lampy, želvy, salát… a bylo. Na Bobinu
jsem nezapomněla, ale aspoň jsem teď měla Leopolda a Poldinku.
O měsíc později potom
brácha dostal slibovanou agamu, o které později taky napíšu článek. Je to super
chytré a přítulné zvíře, jehož jediná chyba je to, co žere – švábi. Ale má to
v pokoji bratr, tak ať si žije, jak chce.
V létě jsme opět
jezdili na chalupu, cihlovou ohradu jsem o dvě patra zvedla, aby želvy určitě neutekly a každou noc je dávala domů, čistě pro případ.
V červenci jsem ale jela bez želv, nevím už proč. Jely jsme s oběma
rodiči a rodinnou známou, která v zimě toho roku přišla o manžela, takže
jsme ji tak nějak přijali k nám, aby měla trochu rozptýlení. Mamka
onemocněla, ale otčím měl nějakou práci, takže nemohl odjet domů, takže jsme
zavolali syna té známé, o dva roky staršího kluka, než jsem já. Ten velice
ochotně přijel, my se s matkou mezitím sbalily. Ještě jsme si dali oběd a
že teda pojedeme.
U vchodu do dveří je ta zídka. Bohužel Balip neumí kvalitně fotit :D
Náš statek je typické
venkovské stavení u tvaru U se dvorem, uprostřed krátké strany je průjezd do
dvora. Filip zaparkoval před barákem. Otčím se mu snažil dát nějaké peníze za
benzín, že pro nás dojel, ale Filip si je nechtěl vzít, tak se otčím rozhodl,
že mu je dá do auta, aby s nimi musel odjet. Jenomže Filip měl auto
zamčené, s čímž otčím nepočítal, a tak se musel vrátit. A po cestě zpátky
v tom kamenitém a hliněném průjezdu uviděl kámen, který se hýbal, tak se
k němu sehnul…ano, byla to želva. Dneska děkujeme všemu možnému
nadpřirozenu, že mamka tenkrát onemocněla, že Filip musel přijet, že si nevzal
peníze, že měl zamčené auto… kdyby se toto všechno nestalo přesně tak, jak se to
stalo, želva by nepozorovaně prošla na dvůr a tam se schovala do trávy a my
bychom ji nikdy nenašli.
Bobina Tartalja se vrátila 6. Července 2013 a od té doby žije v terárku s Leopodlem a Poldinkou. Leopold je
jediný sameček, což je moc dobře, protože spolu nebojují, ačkoliv má někdy
tendence Bobinu pářit, což samozřejmě mezidruhově nejde a Bobina má tendence ho
u toho kousat, ale jinak jsme bez problémů.
Bobina Tartalja přežila
ve volné přírodě téměř celý rok, krmila se zřejmě na spadlém ovoci, zimovala
v nějaké hromadě listí a v létě se hold šla podívat na čerstvé
pampeliškové listy na dvoře, než byla chycena. Je ze všech tří největší,
nejsilnější, nejlíp si dovede najít potravu, nejvíc jí sní a nejlépe prospívá,
má nejhezčí krunýř a je nejšikovnější. Téměř určitě kvůli tvrdému výcviku,
který jí dal život v divočině, je z ní teď takový malý Želví ninja.
Ale Leopold a Poldinka se od ní velice aktivně učí, takže budu mít želví trio,
které ovládne svět!
Žádné komentáře:
Okomentovat