Tři želvy suchozemské

Bobiny aneb pohádka o třech želvách

Byla nebyla jedna Inečka, která si přála zvířátko. Ve 4 pokojovém bytě s rodiči a bratrem, americkým kokršpanělem Falcem a tlustým kocourem Eržou byste už asi žádné další zvíře neočekávali. Ale samozřejmě, že já jsem další mít potřebovala, nějaké, které by bylo jen moje. A tak jsem se jednoho dne rozhodla pro suchozemskou želvu. Byl to rok 2011 a blížila se zima, se kterou přichází Vánoce, a já si usmyslela, že nic jiného než želvu nechci. Bylo mi řečeno, že každá správná želva v zimě spí a ať si na žádnou nemyslím. Přijala jsem to jako fakt a s ním se smířila, takže dokážete pochopit moje překvapení, když jsem ji pod tím stromečkem našla, zabalenou v krabičce od Biopronu, spolu s několika příručkami, dvěma lampami a teráriem. Pojmenovala jsem ji Bobina Tartalja. Bobina jí říkala mamka hned od začátku (několik týdnů ji měla v ložnici!) a Tartalja ji pojmenovala kamarádka podle nějaké ruské pohádky. Bobina Tartalja je želva žlutohnědá, tzv. Řecká, její wiki stránka je ZDE.

Želva Bobina, kocour Erža a šílený žrout pes Falco

Jak Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) bydlí?

• Suchozemská želva této velikosti (krunýř cca 6cm na délku) potřebují terárium nejméně o velikosti 30x80cm, aby měly dost prostoru pro lezení a denní aktivity. 

• Suchá podestýlka, jako jsou hobliny, piliny, ale může být v podstatě jakákoliv podestýlka pro hlodavce nebo plazy, se přiměřeně vlhčí, měly by být teplá a chladná zóna, jako u každého plaza. Já jsem měla původně jen hobliny, dnes už je mám napůl s mořským pískem, který jsem si přivezla z Řecka, oddělené to mám dřevěnou destičkou, kterou snadno přeleze.

• Teplé a chladné zóny se udržují dvěma lampami – klasickou tepelnou žárovkou a UV lampou na doplnění místo slunečního svitu. Tyto žárovky pouštíme zaráz, ačkoliv já nechávám UV lampu déle, poté, co večer vypnu tepelnou – želvy se tak přirozeněji přizpůsobí nadcházející chladné noci. Před koupí želvy si uvědomte, že toto spotřebuje velké množství elektřiny, a je to nutné pro zdraví želvy. Já svítím na jednom konci terária tepelnou a na druhém UV lampou, takže je neustále pod vlivem alespoň jedné z nich a stále má teplou a chladnou zónu.

• Aby byly moje želvy šťastné (o těch dalších se dozvíte dále), mám pro ně i letní terárium na balkóně. Protože jsou tři a potřebují tedy více prostoru, dávám je tam tak často, jak jen to jde. V letním teráriu mám stejně udělanou podestýlku, jen tam je navíc pár kamenů, na kterých se mohou vyhřívat na slunci, a nemám tam žárovky. Mám vyzkoušené, že v letních teplých dnech není problém je ve 4. patře nechat venku přes noc, ale při dešti nebo chladnějším prostředí je vždy dávám dovnitř.

• Želvy nepotřebují domečky. Stačí, když mají dostatečnou vrstvu měkkého steliva, jako jsou hobliny, aby se mohly zahrabat. Želva se umí zahrabat tak, že není vidět ani kousek krunýře a udržet se tak v teple. Stejně tam nepotřebují pítka, ale o tom víc u potravy. Do vody nejdou a ani ji nepijí, jen tam zbytečně dělá nepořádek, když přes ni přelézají.

Co Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) pojídá?

• Želva nemá zuby, aby mohla porcovat potravu, potřebuje zobák a hlavně silnou čelist. Želva potravu nekouše, porcuje ji a rovnou polyká.

• Suchozemské želvy jsou přirozeně býložravé, ačkoliv když někde na pastvině zemře kráva, jsou první, kdo si na ní jdou pochutnat. Krmíme je ledovým nebo jakýmkoliv salátem, nepohrdnou jablky, okurkami, milují ovoce jako maliny, ostružiny, třešně (pozor, vypeckovat!), meruňky, švestky…v podstatě cokoliv. Každá želva má vlastní chutě, na to musíte přijít sami. Doporučuji koupit nějaké granule pro plazy, nejlépe přímo pro suchozemské želvy, a jednou za čas (ne každý den!) jí trochu nasypat. Želva se nezlobí ani za sépiovou kost, ačkoliv ji nepojídá nijak rychle, jedna stačí i na několik měsíců.

• Na rozkrmení, pokud želva nechce z nějakého důvodu jíst, uvaříme kuřecí maso bez jakéhokoliv koření (hlavně ne sůl!). Želva má maso ráda, ale není pro ni jinak zvlášť zdravé, proto ho nedáváme v jiných případech. (Níže popisuji, proč jsem k tomu byla nucena já.)

• Želva nepije jako ostatní zvířata, ale je velice nutné, aby nebyla dehydrovaná. Proto všechny salátové listy pečlivě opereme a vodu s nich nesetřepáváme – želva ji vypije při konzumaci listu. Další doplnění vody zajišťuje koupání, kterému se věnuji níže.

Jak se Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) koupe?

• Želvy koupáním získávají potřebnou vodu a zároveň to slouží jako způsob pročištění, želva se v koupeli vyprázdní od stolice. Moje želvy to nemají úplně rády, ale vždycky jednou za čas se stane, že si to některá užívá.

• Do nádoby, která by měla být dostatečně velká, aby v ní mohla želva chodit, nalijeme tolik vody, aby měla želva celou hlavu nad vodou. Pozor, suchozemské želvy neumí plavat, neumí pod vodou dýchat a nemají možnost hlavu zvednout nad hladinu! 

• Voda je vlažná, ale ne horká, nechceme želvu uvařit! Nejlépe teplotu otestujeme hřbetem ruky, prsty nejsou tak citlivé. Voda nás nesmí pálit, musí být příjemně vlažná, něco, co do čeho byste ponořili miminko. 

• Želvu vložíme do lázně a necháme ji být, ačkoliv já někdy omývám krunýř pírkem na potírání cukroví. Želva bude pít a chodit, pokud se ale začne snažit dostat z lázně ven, pomůžeme jí, nebudeme ji tam držet násilím. Měla by vyloučit stolici a moč, ale pokud se tak nestane, nic se neděje, želva se zřejmě vyprázdnila předtím.

• Pokud vám želva zůstává v lázni, dbejte na to, aby voda nevystydla. Tomu samozřejmě nemůžete zabránit, kor při tak nízké hladině, ale voda se dá vždycky vyměnit a přilít, že ano. Nechte želvu v lázni tak dlouho, jako ona sama chce, protože ona ví nejlíp, jestli se bude nebo nebude vyprazdňovat.

• Po vyjmutí z lázně želvu vrátíme do terárka, nejlépe pod tepelnou lampu, aby nenastydla. Ano, želvy jsou náchylné na nastydnutí.

Jak se Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) vyprazdňuje?

Jelikož je želva plaz, má kloaku (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Kloaka ). Kloaku známe zejména od ptáků, každý dobře zná bílé prskance končící na našich balkonech, chodnících, hlavách, … Želva také vylučuje kloakou, ale úplně jinak, postupně. Moč vůbec nepáchne, je to lehce nažloutlá čirá kapalina, které je vždy víc, než byste čekali. Stolice je hnědá, tvarovaná, ale měkká. Není suchá jako u králíka, ale ani tekutá. Pokud se vám želva vykálí na podlahu, je nejlepší počkat, než to uschne a pak teprve sbírat.

Pokud máte želvu samici, máte ještě třetí způsob, jakým vám zašpiní byt. Sama přesně nevím, co to je, ale můj odhad je na neoplodněném vajíčku. Je to bílá tekutina, která v sobě může obsahovat shluky jakéhosi „bílku“, možná kousky blanky. Želva toto vylučuje v nepravidelných intervalech, často právě v lázni. Rozhodně se nemáte čeho bát, není to nic nebezpečného.

Želvy se velice rády vyprazdňují v lázni, ale ještě raději to udělají v momentě, kdy je vypustíte z terárka. Já svoje želvy venčím venku, ale i po bytě, a ony si samozřejmě vyberou přesně ten moment, aby mi pokálely celý koberec. Možná to je způsobeno pohybem, možná novým prostředím, každopádně se to stane pokaždé.

Jak může Bobina Tartalja (a každá další suchozemská želva) přezimovat?

• Aby vám želva prospívala a byla eventuelně schopná se rozmnožovat, je nutné ji zimovat. Želvy se zimují dvakrát ročně v období zimy (někdy během listopadu a někdy během února). Želva si o to sama řekne, ale musíte ji pečlivě pozorovat.

• Před zimováním má želva tendence se vyprázdnit a nejíst. Jakmile si tohoto chování všimnete, želvu vykoupete, abyste jí pomohli se vyprázdnit, a přestanete svítit tepelnou žárovkou. UV lampu zapínáme na pár hodin denně, ne na celý den, abychom navodili představu kratších dnů. Jakmile se želva zahrabe a už nevyleze, nesvítíme nic. V tomto případě želva usnula sama a vy jste šťastný chovatel, který se nemusel téměř o nic starat. 

• Pokud vám želva nechce spát sama, máte dvě možnosti: ke spánku ji přinutit nebo jí dát najíst a nechat vzhůru. Přinutit ke spánku znamená dát ji do chladu a zahrabat. Ani toto ale nemusí být úspěšné, želva se na spánek prostě necítí a vy s tím nic neuděláte.

• Spící želva by měla být v pokoji s teplotou kolem 17°C, takže pokud jste zvyklí topit si na příjemných osmadvacet, dejte želvu jinam. Někteří chovatelé ji dávají dokonce do ledničky, ale to mi přijde nechutně drastické. Pokud žijete v domě, který má sklep, hurá! Želva se bude mít nejlépe tam, hlavně kvůli stálé teplotě. Ale pozor! Želva v hibernaci je lákavou pochoutkou pro myši, které jsou schopny vyhlodat ji z krunýře. Dávejte na svoji želvičku pozor, choďte ji kontrolovat, dejte ji na místo, kam se myši nemohou dostat, prostě udělejte všechno proto, aby se nic nestalo.

• Kontrolovat želvu samozřejmě musíte každopádně, jakmile je želva dostatečně vyspaná, sama vyleze. V ten moment potřebuje vykoupat, nasvítit a nakrmit, jinak může onemocnět!

• Želva nepotřebuje zimovat každý rok. Samozřejmě je to pro ni nejlepší, ale nic se nestane, pokud želvu nezimujete. Jak už jsem řekla, ona si o to sama požádá, a pokud se tak nestane, je to v pořádku.

Jak může Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) onemocnět?

Jak už jsem řekla, želva může onemocnět, pokud se nějak nepovede zimní spánek, ale jsou náchylné i na nachlazení. Nechali jste želvu přes noc venku, i když pršelo nebo bylo chladno? Chyba. Teď se jen modlete, aby neonemocněla.

Ale co dělat, když už se to stane? A jak to vlastně poznám?

Želva vám nejí, koupel nepomůže, teče jí z nosu a očí (to poznáte podle pěny u nosních otvorů), želva se zahrabuje a nevylízá ven, ačkoliv není čas spánku, chová se zvláštně, vydává zvuky (zdravá želvy nevydává žádné zvuky, krom období páření, kdy dupe a funí), sípe, má problémy s dýcháním, nebo jakékoliv jiné příznaky, že je s ní něco špatně? Jop, je nemocná. V takovémto případě rychle voláte chovatele, od kterého jste želvu získali. Měl by to být zkušený člověk, který vám poradí, popřípadě ví, jestli se něco podobného nestalo s rodiči želvy.

Bobina Tartalja mi onemocněla poté, co se probudila po zimním spánku u kamarádky ve sklepě a já za ní nemohla jít, protože jsem byla na horách ještě po další tři dny. Kamarádka mi hned volala, želvu vzala do bytu, vykoupala ji, nakrmila ji, ale něco se zřejmě stalo špatně, možná ji vykoupala v chladné vodě, možná ji potom nenasvítila teplou lampou, možná jí dala špatný salát… to už se nedozvím. Každopádně Bobinka po nějaké době přestala jíst, začala sípat, teklo jí z nosu – no klasické nachlazení. Volali jsme chovateli a ten pro nás měl jedinou radu – rozkrmit. Želva se s nemocí popere sama, ale potřebuje být silná. Po zimním spánku je oslabená, potřebuje jíst.

Tak jsme začali. Nejhorší zážitek se želvou, vážně. Pokud vám želva nechce kousat do jídla, a to ani do uvařeného kuřecího masa, které jsem zmínila výše, musíte ji donutit. To stejné s vodou, musíte ji donutit pít. Takže na řadu přichází injekční stříkačka a páčení zobáku.

Už jsem zmínila, že má želva neuvěřitelně silnou čelist a tvrdý zobák. Abyste toto otevřeli, musíte použít hrubou sílu. To, co teď popíšu, nám ukázal chovatel, od kterého jsme Bobinu získali, a fungovalo to, nicméně než to budete zkoušet, ujistěte se, že své želvě neublížíte.

• Želva má hlavu spojenou s krunýřem krkem, který je jen o málo užší než samotná hlava a velice dobře se skládá do krunýře, aby mohla želva hlavu celou schovat. To je taky to, co vám bude dělat, jakmile jí na hlavu sáhnete. Co vy potřebujete, je přinutit želvu, aby hlavu vytáhla. To uděláte tak, že prsty pošimráte zadní nohy a ocásek, pro želvu je přirozená reakce vytažení hlavy a předních noh. Přední nohy jsou silné a opatřené drápy, které nejsou nic příjemného ve vašich prstech.

• Jednou rukou držte želvu, bříško krunýře na dlani, palcem a ukazovákem drže přední nohy, aby se jimi nebránila. Musíte použít trochu síly, ale hlavně zvířeti neubližte. Druhou rukou chyťte hlavu. To uděláte tak, že ukazovák a palec druhé ruky vložíte želvě za hlavu, tam, kde končí lebka a začíná měkký krk. Ucítíte lebku, za tu braňte želvě vrátit se do krunýře. Nemačkejte na nic měkkého! Jen za ty kosti braňte želvě zasunou hlavu.

• Teď přichází na řadu rozpáčit želvě zobák. K tomu opět potřebujete sílu, ale i jemnost, želva se bude bránit, ale nesmíte jí ublížit. Nemačkejte hlavu, jen se snažte otevřít jí zobák aspoň natolik, abyste do něj mohli vložit konec injekční stříkačky a vstříknout trochu vody. Želva bude automaticky polykat. Stejným způsobem do želvy vkládáme malé kousky masa a salátu. Želva by po pár takovýchto pokusech měla sama jíst. Pokud ale nejí, je nutné to opakovat tak dlouho, dokud se tak nestane.

Pokud vám chovatel doporučí nějaké léky, určitě je želvě podávejte. Můžete je rozbít na kaši a potřít jimi salát, nebo je rozpustit ve vodě a podávat stříkačkou.

Bobina se rozpila cca po týdnu. Byl to špatný týden, neustále jsem se bála, že ji najdu studenou, ze školy jsem domů spěchala, abych dala želvě jíst a pít, no nic příjemného.

Od té doby jsem želvu zimovala jen jednou, a to u mě v pokoji. Toto zimování proběhlo bez problémů, ačkoliv trvalo jen asi měsíc, želva zůstala zdravá. Loňskou zimu jsem želvy nezimovala vůbec.

Edit. 24.5.2015 jako reakce na komentáře

Ráda bych napsala něco málo ke dvěma komentářům, které se objevily pod tímto článkem. Osoba, která je psala, vyjádřila jisté obavy o mou neznalost péče o želvy. Bohužel, vzhledem k tomu, že mi nebyly předloženy konkrétní věci, které dělám špatně, nejsem schopná k tomu najít více informací a buď očistit své jméno nebo uznat chybu.

Vyjádřím se ale k návrhu na změnu ohledně stravy a příjmu vody. Žádná želva nikdy nebude pít vodu z misky. Můžeme doufat, že se trochu napije, když se koupe, ale skutečně nejvíc vody získá ze zelených listů. Co se týče příjmu stravy - nevím, jak to bylo myšleno? Mám snad dávat něco jiného, než listy a případně granule? Proč? A co?