Želvíni dostali nový domov #2 - Nová podestýlka

V minulém příspěvku jsem ukazovala, jaké terárium želvy dostaly při příležitosti stěhování se. Velikost terárka je perfektní, obě želvy se tam v klidu projdou a nezavazí si, a beztak leží celý den pod žárovkou.

Co ale už tak skvělé nebylo, je podestýlka. Kokosová hlína je sice skvělá na hrabání a je vhodná i pro sázení (což jsem chtěla udělat a možná ještě udělám), ale je naprosto nekompatibilní s listovou potravou. Neustále se na salát lepí a želvy potom polykají i hlínu, což není vůbec dobré. Po troše brouzdání na internetu jsem našla jinou variantu a hned se rozeběhla do zverimexu.

Bydlím krásných pět minut od Super Zoo, takže jsem se vydala tam. Hned jsem našla, co jsem potřebovala - dřevěnou drť a kůru. Vybrala jsem od obojího jedno - světlou dřevěnou drť Chipsi a tmavou jedlovou kůru Repti Bark.

Původní kokosovou hlínu jsem jen pročistila a rozprostřela jako základ a na ni jsem nasypala dřevo - o trošku větší část drtě a menší kůry, protože kůra se ukázala být trochu prašná. I z toho důvodu jsem světlou drť dala na jejich oblíbené místo pod lampu, kde tráví nejvíc času. 

Bobina byla spokojená, že je venku a může na průzkum. 

Zároveň jsem želvínům koupila suché granulky. Mám sice zkušenost, že mi je moc nejí, ale do těchto se pustili, jako by týden nedostali nažrat. 

Koupila jsem jim taky sépiovou kost obalenou v jakési slisované směsi vitamínů a minerálů pro zobák a kosti, což se taky vzalo s vděkem (vidíte ji v teráriu, nemám samostatnou fotku). 

No, a je hotovo. Želvíni jsou spokojení, panička je spokojená. 

Ževíni dostali nový domov

Když jsem se loni stěhovala na kolej, želvy se mnou nemohly. Za prvé je to proti kolejnímu řádu, ačkoliv to bych asi ještě ukecala, ale nebylo tam absolutně místo na terárium. Odloučení to bylo smutné, ale přežili jsme to. O želvy se mi starala matka v Brně a já jezdila domů přibližně každý měsíc, kdy jsem si je vykoupala, vyčistila jim podestýlku, pohrála si s nimi, v létě je vyvenčila, ...

Jenže obě moje spolubydlící z kolejí si našly byt a já sama tam mezi cizí nechtěla, takže jsem se dala do hledání bytu. Poměrně překvapivě mi napsal spolužák, se kterým jsem se bavila před jednou zkouškou, že mají volný místo - tak jsem po tom skočila. Velký byt, na pokoji jen dva (na koleji jsme byly tři), velká kuchyň s prostorem pro terárko? Pecka! 

Přišlo na řadu řešení, jak se to provede přes víkendy a Vánoce, kdy budu v Brně... a moje drahá matka se dala slyšet, že teda koupíme nové terárium. Beztak už jim to bylo malé (i když bez Poldinky se tam ti dva vešli, ale stejně nepřestáváme doufat, že se Poldinka vrátí [viz předchozí článek]). 

Po prohledání e-shopů a porovnání nabídek jsme se rozhodly pro následující stránku. Terárium je velké, prostorné a otevírá se ze předu, což je pohodlné zejména pro ty, kteří mají terárko položené na skříňce/komodě. Je k němu pozadí, které jsem dala bratrově agamě, která po tom šplhá, a šíťované víko, na které jsem položila set osvětlení.  Měla jsem strach, aby to nebylo malé (podle rozměrů to mělo vyjít na třetinu terárka, tak jsem si vymyslela, že to položím na štorc). Nakonec to díky právě tomu síťovanému vršku terária sedí (viz foto). 

Byla jsem zvyklá mít jako podestýlku hobliny, ale chtěla jsem zkusit něco jiného, tak jsem koupila dva substráty pro osázení, které už používám jako podestýlku šnekům. Jsem naprosto spokojená. Musí se sice každý den vlhčit, protože je dost prašný, ale vypadá líp, než hobliny, a želvy si v tom hezky zahrabou. 

Zkoušela jsem část terárka vysypat pískem (koupací pro činčily, byl levný a želvám je to jedno), ale velice rychle to rozhrabaly po celém teárku a zapatlaly substrátem, takže to bylo naprosto zbytečné. 

Také jsem v tomto obchodě koupila suchou potravu pro želvy, nicméně to jim teda vůbec nechutná, akorát to plesniví, takže to byl taky zbytečný nákup. 

Bobina a Leopold ještě v Brně po zkonstruování nového terária - uprostřed vidíte pokus o písek, na boku mají hobliny ze starého terárka (které vidíte za ním u zdi), aby si zvykly na nové prostředí. Osvětlení krásně sedí na mřížce. 

Takhle to vypadá dnes - písek je dávno rozchozený v hlíně a hobliny jsou téměř pryč. 

Bobina a Leopold se salátem. 

Druhá želva na vandru

Ačkoliv nadpis tohoto článku je úsměvný, realita je děsivá. Už jste četli o Bobině Tartalje, která přežila rok v divočině poté, co nám utekla z venkovní ohrady na chalupě. Pokud ne, článek je na tomto blogu pod štítkem Inčin koutek. 

Letos v létě jsem opět jednou nechala želvy s matkou na chalupě a... opět jednou se mi ztratila želva. Matka mi to volala v pátek 9. července poté, co tam s nimi už od neděle byla. Že se včera podívala do výběhu a byly tam jen dvě a že byla odsunuta cihla a že tou mezerou asi prolezla a že hledají, ale nenachází. Dovedete si představit, že jsem šťastná nebyla. Byla to Poldinka, jedna ze sourozenců čtyřprstých. 

Další týden jsem na chalupě byla já s přáteli, a tak jsme hledali. Dokonce jsem po celém pozemku rozprostřela kousky syrového hovězího, což je pro želvy velká pochoutka, ale maso tam okorávalo tak dlouho, dokud ho nečapla kočka. 

Už je to 5 měsíců a po želvě ani stopy. Všichni doufáme, že si našla úkryt, že se zahrabala na zimní spánek, tak, jako Bobina před ní, a že na jaře opět vyleze. Docela dost se obáváme myší, protože to je přirozený nepřítel spících želv - mají tendence ji vyhlodat z krunýře (proto se nedoporučuje zimovat želvy ve sklepě, a pokud ano, tak v drátěné bedýnce, kam se myši neprokoušou). A letos jich je hodně... 

Leopold hodně dlouhou dobu nechtěl jíst a vylízat z úkrytu, jako by pro ni truchlil. Bobina naopak byla agresivní. Teď už je to lepší, asi si zvykli, ale i tak věřím, že to pro ně byl nepříjemný zásah do vybudované společnosti. Želvy sice nejsou od přírody smečková zvířata, ale tito tři na sebe byli zvyklí. Teď už jen čekám na jaro, jestli Poldina přežije zimu, a pokud ano, jestli vyleze a já ji najdu. 

Dokáže želva přežít v naší přírodě? Vlastní zkušenost! - Inka

Dokázala by Bobina Tartalja (a každá další suchozemská želva) přežít v naší přírodě?

Toto je otázka, kterou si asi klade každý chovatel a já jsem na ni bohužel (bohudík) získala odpověď. Ano, dokáže. Samozřejmě závisí na želvě, jak je zdravá, jak je silná, jestli je průbojná, atd. Ale ano, je to možné. A rozhodně nedoporučuji jen tak želvu do naší přírody pouštět - je to nezodpovědné. Pokud už želvu nechcete, darujte ji někomu nebo ji prodejte zodpovědnějšímu chovateli.

Moje rodina vlastní statek poblíž Svitav, kam jezdíme na víkendy, na prázdniny, atd. Já tak s sebou beru i želvy a tak jsem jim tam samozřejmě postavila ohradu, ve které je můžu pustit venku. Tenkrát jsem měla jen Bobinu Tartalju, kterou jsem nechala s matkou, která tam zůstávala na víkend, protože jí tam je nejlíp – má tam větší prostor, čerstvou potravu, slunce, atd.

Matka z víkendu přijela bez želvy. Když mi to oznámila, brečela jsem. Bobina přelezla dvoupatrovou zeď z cihel a ztratila se. Po dalších několik týdnů jsme prohledávaly celý dvůr, každý kout, kam se mohla schovat, obrátily jsme hromady sena, každý kýbl, každou nádobu. Už jsme začaly přemýšlet o nejhorším, máme na dvoře žumpu, co když vlezla tam a spadla do ní… No prostě jsem se se želvou rozloučila.

Bobina.

Uběhlo léto a začal podzim, já stále myslela na chudáka Bobinku, pořád jsem přemýšlela, že tam někde je, že žije spokojeným životem volné želvy, ale bála jsem se, co se stane v zimě. I kdyby se jí podařilo úspěšně zazimovat, určitě ji sežerou myši, je jich tam tolik…

V zimě už jsem přestala doufat. Terárko jsem vyklidila, uložila, neměla jsem ale to srdce ho vyhodit. A udělala jsem dobře, protože 31. 1. 2013 v něm na mě čekaly dvě nové želvy! Bratr už několik měsíců toužil po agamě a matka se rozhodla, že mu ji teda pořídí. Při hledání chovatele narazila na nelegálního prodejce želv dovežených z ciziny. Jela se tam podívat s tím, že zavolá policii, ale když uviděla ty podmínky, ve kterých tam byly, musela jich co nejvíc zachránit. Měla u sebe ale jen dva tisíce, za které pořídila roční sourozence želvy čtyřprsté ( ZDE ). Policii nezavolala, protože od něj koupila, ale řekla o něm známému. Myslím, že už želvy neprodává.

Leopold a Poldice.

Takže jsem terárko zase oživila, dala do něj hobliny, písek, lampy, želvy, salát… a bylo. Na Bobinu jsem nezapomněla, ale aspoň jsem teď měla Leopolda a Poldinku.

O měsíc později potom brácha dostal slibovanou agamu, o které později taky napíšu článek. Je to super chytré a přítulné zvíře, jehož jediná chyba je to, co žere – švábi. Ale má to v pokoji bratr, tak ať si žije, jak chce.

V létě jsme opět jezdili na chalupu, cihlovou ohradu jsem o dvě patra zvedla, aby želvy určitě neutekly a každou noc je dávala domů, čistě pro případ. V červenci jsem ale jela bez želv, nevím už proč. Jely jsme s oběma rodiči a rodinnou známou, která v zimě toho roku přišla o manžela, takže jsme ji tak nějak přijali k nám, aby měla trochu rozptýlení. Mamka onemocněla, ale otčím měl nějakou práci, takže nemohl odjet domů, takže jsme zavolali syna té známé, o dva roky staršího kluka, než jsem já. Ten velice ochotně přijel, my se s matkou mezitím sbalily. Ještě jsme si dali oběd a že teda pojedeme.

U vchodu do dveří je ta zídka. Bohužel Balip neumí kvalitně fotit :D

Náš statek je typické venkovské stavení u tvaru U se dvorem, uprostřed krátké strany je průjezd do dvora. Filip zaparkoval před barákem. Otčím se mu snažil dát nějaké peníze za benzín, že pro nás dojel, ale Filip si je nechtěl vzít, tak se otčím rozhodl, že mu je dá do auta, aby s nimi musel odjet. Jenomže Filip měl auto zamčené, s čímž otčím nepočítal, a tak se musel vrátit. A po cestě zpátky v tom kamenitém a hliněném průjezdu uviděl kámen, který se hýbal, tak se k němu sehnul…ano, byla to želva. Dneska děkujeme všemu možnému nadpřirozenu, že mamka tenkrát onemocněla, že Filip musel přijet, že si nevzal peníze, že měl zamčené auto… kdyby se toto všechno nestalo přesně tak, jak se to stalo, želva by nepozorovaně prošla na dvůr a tam se schovala do trávy a my bychom ji nikdy nenašli.

Bobina Tartalja se vrátila 6. Července 2013 a od té doby žije v terárku s Leopodlem a Poldinkou. Leopold je jediný sameček, což je moc dobře, protože spolu nebojují, ačkoliv má někdy tendence Bobinu pářit, což samozřejmě mezidruhově nejde a Bobina má tendence ho u toho kousat, ale jinak jsme bez problémů.

Bobina Tartalja přežila ve volné přírodě téměř celý rok, krmila se zřejmě na spadlém ovoci, zimovala v nějaké hromadě listí a v létě se hold šla podívat na čerstvé pampeliškové listy na dvoře, než byla chycena. Je ze všech tří největší, nejsilnější, nejlíp si dovede najít potravu, nejvíc jí sní a nejlépe prospívá, má nejhezčí krunýř a je nejšikovnější. Téměř určitě kvůli tvrdému výcviku, který jí dal život v divočině, je z ní teď takový malý Želví ninja. Ale Leopold a Poldinka se od ní velice aktivně učí, takže budu mít želví trio, které ovládne svět! 

Bobina při nálezu. Nikdo nevěřil!

Tři želvy suchozemské

Bobiny aneb pohádka o třech želvách

Byla nebyla jedna Inečka, která si přála zvířátko. Ve 4 pokojovém bytě s rodiči a bratrem, americkým kokršpanělem Falcem a tlustým kocourem Eržou byste už asi žádné další zvíře neočekávali. Ale samozřejmě, že já jsem další mít potřebovala, nějaké, které by bylo jen moje. A tak jsem se jednoho dne rozhodla pro suchozemskou želvu. Byl to rok 2011 a blížila se zima, se kterou přichází Vánoce, a já si usmyslela, že nic jiného než želvu nechci. Bylo mi řečeno, že každá správná želva v zimě spí a ať si na žádnou nemyslím. Přijala jsem to jako fakt a s ním se smířila, takže dokážete pochopit moje překvapení, když jsem ji pod tím stromečkem našla, zabalenou v krabičce od Biopronu, spolu s několika příručkami, dvěma lampami a teráriem. Pojmenovala jsem ji Bobina Tartalja. Bobina jí říkala mamka hned od začátku (několik týdnů ji měla v ložnici!) a Tartalja ji pojmenovala kamarádka podle nějaké ruské pohádky. Bobina Tartalja je želva žlutohnědá, tzv. Řecká, její wiki stránka je ZDE.

Želva Bobina, kocour Erža a šílený žrout pes Falco

Jak Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) bydlí?

• Suchozemská želva této velikosti (krunýř cca 6cm na délku) potřebují terárium nejméně o velikosti 30x80cm, aby měly dost prostoru pro lezení a denní aktivity. 

• Suchá podestýlka, jako jsou hobliny, piliny, ale může být v podstatě jakákoliv podestýlka pro hlodavce nebo plazy, se přiměřeně vlhčí, měly by být teplá a chladná zóna, jako u každého plaza. Já jsem měla původně jen hobliny, dnes už je mám napůl s mořským pískem, který jsem si přivezla z Řecka, oddělené to mám dřevěnou destičkou, kterou snadno přeleze.

• Teplé a chladné zóny se udržují dvěma lampami – klasickou tepelnou žárovkou a UV lampou na doplnění místo slunečního svitu. Tyto žárovky pouštíme zaráz, ačkoliv já nechávám UV lampu déle, poté, co večer vypnu tepelnou – želvy se tak přirozeněji přizpůsobí nadcházející chladné noci. Před koupí želvy si uvědomte, že toto spotřebuje velké množství elektřiny, a je to nutné pro zdraví želvy. Já svítím na jednom konci terária tepelnou a na druhém UV lampou, takže je neustále pod vlivem alespoň jedné z nich a stále má teplou a chladnou zónu.

• Aby byly moje želvy šťastné (o těch dalších se dozvíte dále), mám pro ně i letní terárium na balkóně. Protože jsou tři a potřebují tedy více prostoru, dávám je tam tak často, jak jen to jde. V letním teráriu mám stejně udělanou podestýlku, jen tam je navíc pár kamenů, na kterých se mohou vyhřívat na slunci, a nemám tam žárovky. Mám vyzkoušené, že v letních teplých dnech není problém je ve 4. patře nechat venku přes noc, ale při dešti nebo chladnějším prostředí je vždy dávám dovnitř.

• Želvy nepotřebují domečky. Stačí, když mají dostatečnou vrstvu měkkého steliva, jako jsou hobliny, aby se mohly zahrabat. Želva se umí zahrabat tak, že není vidět ani kousek krunýře a udržet se tak v teple. Stejně tam nepotřebují pítka, ale o tom víc u potravy. Do vody nejdou a ani ji nepijí, jen tam zbytečně dělá nepořádek, když přes ni přelézají.

Co Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) pojídá?

• Želva nemá zuby, aby mohla porcovat potravu, potřebuje zobák a hlavně silnou čelist. Želva potravu nekouše, porcuje ji a rovnou polyká.

• Suchozemské želvy jsou přirozeně býložravé, ačkoliv když někde na pastvině zemře kráva, jsou první, kdo si na ní jdou pochutnat. Krmíme je ledovým nebo jakýmkoliv salátem, nepohrdnou jablky, okurkami, milují ovoce jako maliny, ostružiny, třešně (pozor, vypeckovat!), meruňky, švestky…v podstatě cokoliv. Každá želva má vlastní chutě, na to musíte přijít sami. Doporučuji koupit nějaké granule pro plazy, nejlépe přímo pro suchozemské želvy, a jednou za čas (ne každý den!) jí trochu nasypat. Želva se nezlobí ani za sépiovou kost, ačkoliv ji nepojídá nijak rychle, jedna stačí i na několik měsíců.

• Na rozkrmení, pokud želva nechce z nějakého důvodu jíst, uvaříme kuřecí maso bez jakéhokoliv koření (hlavně ne sůl!). Želva má maso ráda, ale není pro ni jinak zvlášť zdravé, proto ho nedáváme v jiných případech. (Níže popisuji, proč jsem k tomu byla nucena já.)

• Želva nepije jako ostatní zvířata, ale je velice nutné, aby nebyla dehydrovaná. Proto všechny salátové listy pečlivě opereme a vodu s nich nesetřepáváme – želva ji vypije při konzumaci listu. Další doplnění vody zajišťuje koupání, kterému se věnuji níže.

Jak se Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) koupe?

• Želvy koupáním získávají potřebnou vodu a zároveň to slouží jako způsob pročištění, želva se v koupeli vyprázdní od stolice. Moje želvy to nemají úplně rády, ale vždycky jednou za čas se stane, že si to některá užívá.

• Do nádoby, která by měla být dostatečně velká, aby v ní mohla želva chodit, nalijeme tolik vody, aby měla želva celou hlavu nad vodou. Pozor, suchozemské želvy neumí plavat, neumí pod vodou dýchat a nemají možnost hlavu zvednout nad hladinu! 

• Voda je vlažná, ale ne horká, nechceme želvu uvařit! Nejlépe teplotu otestujeme hřbetem ruky, prsty nejsou tak citlivé. Voda nás nesmí pálit, musí být příjemně vlažná, něco, co do čeho byste ponořili miminko. 

• Želvu vložíme do lázně a necháme ji být, ačkoliv já někdy omývám krunýř pírkem na potírání cukroví. Želva bude pít a chodit, pokud se ale začne snažit dostat z lázně ven, pomůžeme jí, nebudeme ji tam držet násilím. Měla by vyloučit stolici a moč, ale pokud se tak nestane, nic se neděje, želva se zřejmě vyprázdnila předtím.

• Pokud vám želva zůstává v lázni, dbejte na to, aby voda nevystydla. Tomu samozřejmě nemůžete zabránit, kor při tak nízké hladině, ale voda se dá vždycky vyměnit a přilít, že ano. Nechte želvu v lázni tak dlouho, jako ona sama chce, protože ona ví nejlíp, jestli se bude nebo nebude vyprazdňovat.

• Po vyjmutí z lázně želvu vrátíme do terárka, nejlépe pod tepelnou lampu, aby nenastydla. Ano, želvy jsou náchylné na nastydnutí.

Jak se Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) vyprazdňuje?

Jelikož je želva plaz, má kloaku (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Kloaka ). Kloaku známe zejména od ptáků, každý dobře zná bílé prskance končící na našich balkonech, chodnících, hlavách, … Želva také vylučuje kloakou, ale úplně jinak, postupně. Moč vůbec nepáchne, je to lehce nažloutlá čirá kapalina, které je vždy víc, než byste čekali. Stolice je hnědá, tvarovaná, ale měkká. Není suchá jako u králíka, ale ani tekutá. Pokud se vám želva vykálí na podlahu, je nejlepší počkat, než to uschne a pak teprve sbírat.

Pokud máte želvu samici, máte ještě třetí způsob, jakým vám zašpiní byt. Sama přesně nevím, co to je, ale můj odhad je na neoplodněném vajíčku. Je to bílá tekutina, která v sobě může obsahovat shluky jakéhosi „bílku“, možná kousky blanky. Želva toto vylučuje v nepravidelných intervalech, často právě v lázni. Rozhodně se nemáte čeho bát, není to nic nebezpečného.

Želvy se velice rády vyprazdňují v lázni, ale ještě raději to udělají v momentě, kdy je vypustíte z terárka. Já svoje želvy venčím venku, ale i po bytě, a ony si samozřejmě vyberou přesně ten moment, aby mi pokálely celý koberec. Možná to je způsobeno pohybem, možná novým prostředím, každopádně se to stane pokaždé.

Jak může Bobina Tartalja (a každá další suchozemská želva) přezimovat?

• Aby vám želva prospívala a byla eventuelně schopná se rozmnožovat, je nutné ji zimovat. Želvy se zimují dvakrát ročně v období zimy (někdy během listopadu a někdy během února). Želva si o to sama řekne, ale musíte ji pečlivě pozorovat.

• Před zimováním má želva tendence se vyprázdnit a nejíst. Jakmile si tohoto chování všimnete, želvu vykoupete, abyste jí pomohli se vyprázdnit, a přestanete svítit tepelnou žárovkou. UV lampu zapínáme na pár hodin denně, ne na celý den, abychom navodili představu kratších dnů. Jakmile se želva zahrabe a už nevyleze, nesvítíme nic. V tomto případě želva usnula sama a vy jste šťastný chovatel, který se nemusel téměř o nic starat. 

• Pokud vám želva nechce spát sama, máte dvě možnosti: ke spánku ji přinutit nebo jí dát najíst a nechat vzhůru. Přinutit ke spánku znamená dát ji do chladu a zahrabat. Ani toto ale nemusí být úspěšné, želva se na spánek prostě necítí a vy s tím nic neuděláte.

• Spící želva by měla být v pokoji s teplotou kolem 17°C, takže pokud jste zvyklí topit si na příjemných osmadvacet, dejte želvu jinam. Někteří chovatelé ji dávají dokonce do ledničky, ale to mi přijde nechutně drastické. Pokud žijete v domě, který má sklep, hurá! Želva se bude mít nejlépe tam, hlavně kvůli stálé teplotě. Ale pozor! Želva v hibernaci je lákavou pochoutkou pro myši, které jsou schopny vyhlodat ji z krunýře. Dávejte na svoji želvičku pozor, choďte ji kontrolovat, dejte ji na místo, kam se myši nemohou dostat, prostě udělejte všechno proto, aby se nic nestalo.

• Kontrolovat želvu samozřejmě musíte každopádně, jakmile je želva dostatečně vyspaná, sama vyleze. V ten moment potřebuje vykoupat, nasvítit a nakrmit, jinak může onemocnět!

• Želva nepotřebuje zimovat každý rok. Samozřejmě je to pro ni nejlepší, ale nic se nestane, pokud želvu nezimujete. Jak už jsem řekla, ona si o to sama požádá, a pokud se tak nestane, je to v pořádku.

Jak může Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) onemocnět?

Jak už jsem řekla, želva může onemocnět, pokud se nějak nepovede zimní spánek, ale jsou náchylné i na nachlazení. Nechali jste želvu přes noc venku, i když pršelo nebo bylo chladno? Chyba. Teď se jen modlete, aby neonemocněla.

Ale co dělat, když už se to stane? A jak to vlastně poznám?

Želva vám nejí, koupel nepomůže, teče jí z nosu a očí (to poznáte podle pěny u nosních otvorů), želva se zahrabuje a nevylízá ven, ačkoliv není čas spánku, chová se zvláštně, vydává zvuky (zdravá želvy nevydává žádné zvuky, krom období páření, kdy dupe a funí), sípe, má problémy s dýcháním, nebo jakékoliv jiné příznaky, že je s ní něco špatně? Jop, je nemocná. V takovémto případě rychle voláte chovatele, od kterého jste želvu získali. Měl by to být zkušený člověk, který vám poradí, popřípadě ví, jestli se něco podobného nestalo s rodiči želvy.

Bobina Tartalja mi onemocněla poté, co se probudila po zimním spánku u kamarádky ve sklepě a já za ní nemohla jít, protože jsem byla na horách ještě po další tři dny. Kamarádka mi hned volala, želvu vzala do bytu, vykoupala ji, nakrmila ji, ale něco se zřejmě stalo špatně, možná ji vykoupala v chladné vodě, možná ji potom nenasvítila teplou lampou, možná jí dala špatný salát… to už se nedozvím. Každopádně Bobinka po nějaké době přestala jíst, začala sípat, teklo jí z nosu – no klasické nachlazení. Volali jsme chovateli a ten pro nás měl jedinou radu – rozkrmit. Želva se s nemocí popere sama, ale potřebuje být silná. Po zimním spánku je oslabená, potřebuje jíst.

Tak jsme začali. Nejhorší zážitek se želvou, vážně. Pokud vám želva nechce kousat do jídla, a to ani do uvařeného kuřecího masa, které jsem zmínila výše, musíte ji donutit. To stejné s vodou, musíte ji donutit pít. Takže na řadu přichází injekční stříkačka a páčení zobáku.

Už jsem zmínila, že má želva neuvěřitelně silnou čelist a tvrdý zobák. Abyste toto otevřeli, musíte použít hrubou sílu. To, co teď popíšu, nám ukázal chovatel, od kterého jsme Bobinu získali, a fungovalo to, nicméně než to budete zkoušet, ujistěte se, že své želvě neublížíte.

• Želva má hlavu spojenou s krunýřem krkem, který je jen o málo užší než samotná hlava a velice dobře se skládá do krunýře, aby mohla želva hlavu celou schovat. To je taky to, co vám bude dělat, jakmile jí na hlavu sáhnete. Co vy potřebujete, je přinutit želvu, aby hlavu vytáhla. To uděláte tak, že prsty pošimráte zadní nohy a ocásek, pro želvu je přirozená reakce vytažení hlavy a předních noh. Přední nohy jsou silné a opatřené drápy, které nejsou nic příjemného ve vašich prstech.

• Jednou rukou držte želvu, bříško krunýře na dlani, palcem a ukazovákem drže přední nohy, aby se jimi nebránila. Musíte použít trochu síly, ale hlavně zvířeti neubližte. Druhou rukou chyťte hlavu. To uděláte tak, že ukazovák a palec druhé ruky vložíte želvě za hlavu, tam, kde končí lebka a začíná měkký krk. Ucítíte lebku, za tu braňte želvě vrátit se do krunýře. Nemačkejte na nic měkkého! Jen za ty kosti braňte želvě zasunou hlavu.

• Teď přichází na řadu rozpáčit želvě zobák. K tomu opět potřebujete sílu, ale i jemnost, želva se bude bránit, ale nesmíte jí ublížit. Nemačkejte hlavu, jen se snažte otevřít jí zobák aspoň natolik, abyste do něj mohli vložit konec injekční stříkačky a vstříknout trochu vody. Želva bude automaticky polykat. Stejným způsobem do želvy vkládáme malé kousky masa a salátu. Želva by po pár takovýchto pokusech měla sama jíst. Pokud ale nejí, je nutné to opakovat tak dlouho, dokud se tak nestane.

Pokud vám chovatel doporučí nějaké léky, určitě je želvě podávejte. Můžete je rozbít na kaši a potřít jimi salát, nebo je rozpustit ve vodě a podávat stříkačkou.

Bobina se rozpila cca po týdnu. Byl to špatný týden, neustále jsem se bála, že ji najdu studenou, ze školy jsem domů spěchala, abych dala želvě jíst a pít, no nic příjemného.

Od té doby jsem želvu zimovala jen jednou, a to u mě v pokoji. Toto zimování proběhlo bez problémů, ačkoliv trvalo jen asi měsíc, želva zůstala zdravá. Loňskou zimu jsem želvy nezimovala vůbec.

Edit. 24.5.2015 jako reakce na komentáře

Ráda bych napsala něco málo ke dvěma komentářům, které se objevily pod tímto článkem. Osoba, která je psala, vyjádřila jisté obavy o mou neznalost péče o želvy. Bohužel, vzhledem k tomu, že mi nebyly předloženy konkrétní věci, které dělám špatně, nejsem schopná k tomu najít více informací a buď očistit své jméno nebo uznat chybu.

Vyjádřím se ale k návrhu na změnu ohledně stravy a příjmu vody. Žádná želva nikdy nebude pít vodu z misky. Můžeme doufat, že se trochu napije, když se koupe, ale skutečně nejvíc vody získá ze zelených listů. Co se týče příjmu stravy - nevím, jak to bylo myšleno? Mám snad dávat něco jiného, než listy a případně granule? Proč? A co?