Babička Bessy (nejstarší člen rodiny)

Jméno: Bessynka
Druh: Pes domácí, rasa Lhasa Apso

Nejprve bych začala, co Lhasa Apso je. Je to staré plemeno pocházející z Tibetu, které se pak dostalo do Velké Británie a z Británie do celého světa. Tento pes nesměl být v Tibetu nikdy prodán, mohl se pouze darovat. Většinou jste ho mohli nalézt v palácích, kde kromě zdobení svým vzhledem byl užitečný tím, že lovil myši. Více na wikipedii a youtube :

A teď k mojí babičce.
Dostala jsem ji, když mi bylo zhruba osm let, takže jí je teď 12/13 let. Nejdříve jsme se rozhodovali, že chceme Shit-Tzu, ale nějak to nevyšlo. A jsem ráda.
Když jsem se jako malá šla na pejska podívat, byla malá jako moje dlaň (která byla také malá, byla jsem dítě). Měli jsme ji zamluvenou, takže jsme jen čekali, až vyroste do toho bodu, kdy může být odebrána od matky. Pak mi jednoho krásného odpoledne přinesl tatínek pejska v košíku :) Když přišla, pořád jen spala ze stesku odmítala jíst. Za pár dní se ale spravila, začala s námi spát v posteli, my ji začali rozmazlovat a je s námi doteď. Párkrát jsem přemýšlela, že by bylo fajn jet na nějakou výstavu, ale vzhledem k tomu, že má Bessy už od malička křivé zuby a věčně záněty uší, moc bysme nezabodovali.

V roce 2010 jsme jí našli nádor na prsu a protože byla mladá, souhlasili jsme s operací. Ta proběhla v pořádku, rány se krásně zahojily a jizva se vstřebala. Musím říct, že to všechno zvládala hodně dobře.
Za dva roky se rakovina objevila znovu, na jiném prsu. Bessy už byla starší a už po jednom uspání, ale po dlouhých večerních debatách jsme se rozhodli to risknout. Byla znovu uspána a rovnou i vykastrována, aby se rakovina nepřenesla na dělohu - riziko bylo podle doktora velice vysoké. Už jsme věděli, do čeho jdeme, takže pooperační péče byla jistější. Bessynka to zase zvládala velice dobře, jsem na ni pyšná.

Letos v roce 2014 se jí našel malinkatý nádorek na víčku oka, který byl ambulantně odstraněn. Smutné je, že pokud by se rakovina zase vrátila, uspání by nepřežila, takže by se s tím nic nedělalo a jen by dožila. Má vyšší tlak a šelest na srdci, ale žádné léky brát nemusí. Také se jí za levým uchem stále dělá absces - to je kvůli neustálému zánětu v uších a očích. Třikrát denně se jí musí kapat do očí, vytírat hnis...Veterinářka nám dokonce potvrdila, že na jedno oko je slepá a na druhé špatně vidí. Dokonce i špatně slyší, takže se stává, že ani nepostřehne můj návrat domů a vesele si spí dál. Ano, spí hodně. Má chvilky, kdy se chová jako štěně a opravdu lítá po venku, ale většinu času prospí. A všimli jsme si, že je nejspíš i dementní, protože se kolikrát zastaví a vypadá, že neví kde je - neví kdo jsme my - neví kterým směrem má jít.


Pár faktů:

• Je tvrdohlavá, umíněná a rozmazlená. Navzdory tomu ale umí poslouchat, umí pár triků a nikdy s ní nebyl problém.
• Vždy jsme ji jídlo vařili. Granule pro staré psy jí maximálně 2-3x měsíčně, jinak se její strava skládá z vařeného masa (většinou kuřecí + miluje kuřecí srdíčka), rýže, těstovin a zeleniny.... Sem tam sní i nějaké ovoce, které vyžandá.

• Jednou se nám ztratila. Venčil ji taťka a někam se zaběhla, bylo to v lednu/únoru, byla příšerná zima a v noci teploty klesali pod nulu. Hlavně byl problém v tom, že jsme se o pár ulic stěhovali a neměli jsme jistotu, že by trefila na správné místo. Hledali jsme ji celou noc, ale nikde nebyla, tak jsme to nad ránem zabalili s tím, že se buď objeví nebo někde umrzla. Bylo mi asi jedenáct a byla jsem úplně hysterická. A ráno ji mamka našla před vchodem, celou zmrzlou, ale úplně v pořádku. Nejspíš ji někdo omylem zavřel v baráku a jak lidi odcházeli do práce, tak ji zase pustili ven.
• Večer odchází spát za mamkou a k ránu se přesouvá ke mně. Pokud vstanu a odcházím do školy, přesouvá se k tátovi (pokud je doma). Je to zaběhnutý koloběh naší domácnosti.
• Bojí se vlézt do boudy a odmítá spát v tvrdém pelechu. Ani podložka jí nestačí. Proto má v pelechu polštář, speciálně jen pro ni . Je to taková princezna na hrášku.
• Nesnese se s ostatními psi. Jakmile nějakého uvidí, vrčí. A pokud ji začne čmuchat k zadku, je zle a jde po něm. Nejvíc nesnáší jorkšírské teriéry.
• Nesnáší mokro. V dešti ven nepůjde a do kaluže nestoupne.
• Nikdy neměla štěňata.
• Ráda loví umělé myši pro kočky.
• Chrápe. Jde slyšet i přes čtyři stěny.
• Velmi ráda se válí v trávě.

Update:

Bessynka zemřela na mé narozeniny po tom, co se se všemi rozloučila. Zavolaná lékařka konstatovala, že má teplotu a zřejmě zánět žaludku. Po veškeré léčbě a péči týdny předtím jsme se rozhodli dál neprodlužovat její život, který by měl být na infuzích s nejistým koncem. Nechali jsme ji asistovaně odejít za duhový most.

Dokáže želva přežít v naší přírodě? Vlastní zkušenost! - Inka

Dokázala by Bobina Tartalja (a každá další suchozemská želva) přežít v naší přírodě?

Toto je otázka, kterou si asi klade každý chovatel a já jsem na ni bohužel (bohudík) získala odpověď. Ano, dokáže. Samozřejmě závisí na želvě, jak je zdravá, jak je silná, jestli je průbojná, atd. Ale ano, je to možné. A rozhodně nedoporučuji jen tak želvu do naší přírody pouštět - je to nezodpovědné. Pokud už želvu nechcete, darujte ji někomu nebo ji prodejte zodpovědnějšímu chovateli.

Moje rodina vlastní statek poblíž Svitav, kam jezdíme na víkendy, na prázdniny, atd. Já tak s sebou beru i želvy a tak jsem jim tam samozřejmě postavila ohradu, ve které je můžu pustit venku. Tenkrát jsem měla jen Bobinu Tartalju, kterou jsem nechala s matkou, která tam zůstávala na víkend, protože jí tam je nejlíp – má tam větší prostor, čerstvou potravu, slunce, atd.

Matka z víkendu přijela bez želvy. Když mi to oznámila, brečela jsem. Bobina přelezla dvoupatrovou zeď z cihel a ztratila se. Po dalších několik týdnů jsme prohledávaly celý dvůr, každý kout, kam se mohla schovat, obrátily jsme hromady sena, každý kýbl, každou nádobu. Už jsme začaly přemýšlet o nejhorším, máme na dvoře žumpu, co když vlezla tam a spadla do ní… No prostě jsem se se želvou rozloučila.

Bobina.

Uběhlo léto a začal podzim, já stále myslela na chudáka Bobinku, pořád jsem přemýšlela, že tam někde je, že žije spokojeným životem volné želvy, ale bála jsem se, co se stane v zimě. I kdyby se jí podařilo úspěšně zazimovat, určitě ji sežerou myši, je jich tam tolik…

V zimě už jsem přestala doufat. Terárko jsem vyklidila, uložila, neměla jsem ale to srdce ho vyhodit. A udělala jsem dobře, protože 31. 1. 2013 v něm na mě čekaly dvě nové želvy! Bratr už několik měsíců toužil po agamě a matka se rozhodla, že mu ji teda pořídí. Při hledání chovatele narazila na nelegálního prodejce želv dovežených z ciziny. Jela se tam podívat s tím, že zavolá policii, ale když uviděla ty podmínky, ve kterých tam byly, musela jich co nejvíc zachránit. Měla u sebe ale jen dva tisíce, za které pořídila roční sourozence želvy čtyřprsté ( ZDE ). Policii nezavolala, protože od něj koupila, ale řekla o něm známému. Myslím, že už želvy neprodává.

Leopold a Poldice.

Takže jsem terárko zase oživila, dala do něj hobliny, písek, lampy, želvy, salát… a bylo. Na Bobinu jsem nezapomněla, ale aspoň jsem teď měla Leopolda a Poldinku.

O měsíc později potom brácha dostal slibovanou agamu, o které později taky napíšu článek. Je to super chytré a přítulné zvíře, jehož jediná chyba je to, co žere – švábi. Ale má to v pokoji bratr, tak ať si žije, jak chce.

V létě jsme opět jezdili na chalupu, cihlovou ohradu jsem o dvě patra zvedla, aby želvy určitě neutekly a každou noc je dávala domů, čistě pro případ. V červenci jsem ale jela bez želv, nevím už proč. Jely jsme s oběma rodiči a rodinnou známou, která v zimě toho roku přišla o manžela, takže jsme ji tak nějak přijali k nám, aby měla trochu rozptýlení. Mamka onemocněla, ale otčím měl nějakou práci, takže nemohl odjet domů, takže jsme zavolali syna té známé, o dva roky staršího kluka, než jsem já. Ten velice ochotně přijel, my se s matkou mezitím sbalily. Ještě jsme si dali oběd a že teda pojedeme.

U vchodu do dveří je ta zídka. Bohužel Balip neumí kvalitně fotit :D

Náš statek je typické venkovské stavení u tvaru U se dvorem, uprostřed krátké strany je průjezd do dvora. Filip zaparkoval před barákem. Otčím se mu snažil dát nějaké peníze za benzín, že pro nás dojel, ale Filip si je nechtěl vzít, tak se otčím rozhodl, že mu je dá do auta, aby s nimi musel odjet. Jenomže Filip měl auto zamčené, s čímž otčím nepočítal, a tak se musel vrátit. A po cestě zpátky v tom kamenitém a hliněném průjezdu uviděl kámen, který se hýbal, tak se k němu sehnul…ano, byla to želva. Dneska děkujeme všemu možnému nadpřirozenu, že mamka tenkrát onemocněla, že Filip musel přijet, že si nevzal peníze, že měl zamčené auto… kdyby se toto všechno nestalo přesně tak, jak se to stalo, želva by nepozorovaně prošla na dvůr a tam se schovala do trávy a my bychom ji nikdy nenašli.

Bobina Tartalja se vrátila 6. Července 2013 a od té doby žije v terárku s Leopodlem a Poldinkou. Leopold je jediný sameček, což je moc dobře, protože spolu nebojují, ačkoliv má někdy tendence Bobinu pářit, což samozřejmě mezidruhově nejde a Bobina má tendence ho u toho kousat, ale jinak jsme bez problémů.

Bobina Tartalja přežila ve volné přírodě téměř celý rok, krmila se zřejmě na spadlém ovoci, zimovala v nějaké hromadě listí a v létě se hold šla podívat na čerstvé pampeliškové listy na dvoře, než byla chycena. Je ze všech tří největší, nejsilnější, nejlíp si dovede najít potravu, nejvíc jí sní a nejlépe prospívá, má nejhezčí krunýř a je nejšikovnější. Téměř určitě kvůli tvrdému výcviku, který jí dal život v divočině, je z ní teď takový malý Želví ninja. Ale Leopold a Poldinka se od ní velice aktivně učí, takže budu mít želví trio, které ovládne svět! 

Bobina při nálezu. Nikdo nevěřil!

Tři želvy suchozemské

Bobiny aneb pohádka o třech želvách

Byla nebyla jedna Inečka, která si přála zvířátko. Ve 4 pokojovém bytě s rodiči a bratrem, americkým kokršpanělem Falcem a tlustým kocourem Eržou byste už asi žádné další zvíře neočekávali. Ale samozřejmě, že já jsem další mít potřebovala, nějaké, které by bylo jen moje. A tak jsem se jednoho dne rozhodla pro suchozemskou želvu. Byl to rok 2011 a blížila se zima, se kterou přichází Vánoce, a já si usmyslela, že nic jiného než želvu nechci. Bylo mi řečeno, že každá správná želva v zimě spí a ať si na žádnou nemyslím. Přijala jsem to jako fakt a s ním se smířila, takže dokážete pochopit moje překvapení, když jsem ji pod tím stromečkem našla, zabalenou v krabičce od Biopronu, spolu s několika příručkami, dvěma lampami a teráriem. Pojmenovala jsem ji Bobina Tartalja. Bobina jí říkala mamka hned od začátku (několik týdnů ji měla v ložnici!) a Tartalja ji pojmenovala kamarádka podle nějaké ruské pohádky. Bobina Tartalja je želva žlutohnědá, tzv. Řecká, její wiki stránka je ZDE.

Želva Bobina, kocour Erža a šílený žrout pes Falco

Jak Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) bydlí?

• Suchozemská želva této velikosti (krunýř cca 6cm na délku) potřebují terárium nejméně o velikosti 30x80cm, aby měly dost prostoru pro lezení a denní aktivity. 

• Suchá podestýlka, jako jsou hobliny, piliny, ale může být v podstatě jakákoliv podestýlka pro hlodavce nebo plazy, se přiměřeně vlhčí, měly by být teplá a chladná zóna, jako u každého plaza. Já jsem měla původně jen hobliny, dnes už je mám napůl s mořským pískem, který jsem si přivezla z Řecka, oddělené to mám dřevěnou destičkou, kterou snadno přeleze.

• Teplé a chladné zóny se udržují dvěma lampami – klasickou tepelnou žárovkou a UV lampou na doplnění místo slunečního svitu. Tyto žárovky pouštíme zaráz, ačkoliv já nechávám UV lampu déle, poté, co večer vypnu tepelnou – želvy se tak přirozeněji přizpůsobí nadcházející chladné noci. Před koupí želvy si uvědomte, že toto spotřebuje velké množství elektřiny, a je to nutné pro zdraví želvy. Já svítím na jednom konci terária tepelnou a na druhém UV lampou, takže je neustále pod vlivem alespoň jedné z nich a stále má teplou a chladnou zónu.

• Aby byly moje želvy šťastné (o těch dalších se dozvíte dále), mám pro ně i letní terárium na balkóně. Protože jsou tři a potřebují tedy více prostoru, dávám je tam tak často, jak jen to jde. V letním teráriu mám stejně udělanou podestýlku, jen tam je navíc pár kamenů, na kterých se mohou vyhřívat na slunci, a nemám tam žárovky. Mám vyzkoušené, že v letních teplých dnech není problém je ve 4. patře nechat venku přes noc, ale při dešti nebo chladnějším prostředí je vždy dávám dovnitř.

• Želvy nepotřebují domečky. Stačí, když mají dostatečnou vrstvu měkkého steliva, jako jsou hobliny, aby se mohly zahrabat. Želva se umí zahrabat tak, že není vidět ani kousek krunýře a udržet se tak v teple. Stejně tam nepotřebují pítka, ale o tom víc u potravy. Do vody nejdou a ani ji nepijí, jen tam zbytečně dělá nepořádek, když přes ni přelézají.

Co Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) pojídá?

• Želva nemá zuby, aby mohla porcovat potravu, potřebuje zobák a hlavně silnou čelist. Želva potravu nekouše, porcuje ji a rovnou polyká.

• Suchozemské želvy jsou přirozeně býložravé, ačkoliv když někde na pastvině zemře kráva, jsou první, kdo si na ní jdou pochutnat. Krmíme je ledovým nebo jakýmkoliv salátem, nepohrdnou jablky, okurkami, milují ovoce jako maliny, ostružiny, třešně (pozor, vypeckovat!), meruňky, švestky…v podstatě cokoliv. Každá želva má vlastní chutě, na to musíte přijít sami. Doporučuji koupit nějaké granule pro plazy, nejlépe přímo pro suchozemské želvy, a jednou za čas (ne každý den!) jí trochu nasypat. Želva se nezlobí ani za sépiovou kost, ačkoliv ji nepojídá nijak rychle, jedna stačí i na několik měsíců.

• Na rozkrmení, pokud želva nechce z nějakého důvodu jíst, uvaříme kuřecí maso bez jakéhokoliv koření (hlavně ne sůl!). Želva má maso ráda, ale není pro ni jinak zvlášť zdravé, proto ho nedáváme v jiných případech. (Níže popisuji, proč jsem k tomu byla nucena já.)

• Želva nepije jako ostatní zvířata, ale je velice nutné, aby nebyla dehydrovaná. Proto všechny salátové listy pečlivě opereme a vodu s nich nesetřepáváme – želva ji vypije při konzumaci listu. Další doplnění vody zajišťuje koupání, kterému se věnuji níže.

Jak se Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) koupe?

• Želvy koupáním získávají potřebnou vodu a zároveň to slouží jako způsob pročištění, želva se v koupeli vyprázdní od stolice. Moje želvy to nemají úplně rády, ale vždycky jednou za čas se stane, že si to některá užívá.

• Do nádoby, která by měla být dostatečně velká, aby v ní mohla želva chodit, nalijeme tolik vody, aby měla želva celou hlavu nad vodou. Pozor, suchozemské želvy neumí plavat, neumí pod vodou dýchat a nemají možnost hlavu zvednout nad hladinu! 

• Voda je vlažná, ale ne horká, nechceme želvu uvařit! Nejlépe teplotu otestujeme hřbetem ruky, prsty nejsou tak citlivé. Voda nás nesmí pálit, musí být příjemně vlažná, něco, co do čeho byste ponořili miminko. 

• Želvu vložíme do lázně a necháme ji být, ačkoliv já někdy omývám krunýř pírkem na potírání cukroví. Želva bude pít a chodit, pokud se ale začne snažit dostat z lázně ven, pomůžeme jí, nebudeme ji tam držet násilím. Měla by vyloučit stolici a moč, ale pokud se tak nestane, nic se neděje, želva se zřejmě vyprázdnila předtím.

• Pokud vám želva zůstává v lázni, dbejte na to, aby voda nevystydla. Tomu samozřejmě nemůžete zabránit, kor při tak nízké hladině, ale voda se dá vždycky vyměnit a přilít, že ano. Nechte želvu v lázni tak dlouho, jako ona sama chce, protože ona ví nejlíp, jestli se bude nebo nebude vyprazdňovat.

• Po vyjmutí z lázně želvu vrátíme do terárka, nejlépe pod tepelnou lampu, aby nenastydla. Ano, želvy jsou náchylné na nastydnutí.

Jak se Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) vyprazdňuje?

Jelikož je želva plaz, má kloaku (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Kloaka ). Kloaku známe zejména od ptáků, každý dobře zná bílé prskance končící na našich balkonech, chodnících, hlavách, … Želva také vylučuje kloakou, ale úplně jinak, postupně. Moč vůbec nepáchne, je to lehce nažloutlá čirá kapalina, které je vždy víc, než byste čekali. Stolice je hnědá, tvarovaná, ale měkká. Není suchá jako u králíka, ale ani tekutá. Pokud se vám želva vykálí na podlahu, je nejlepší počkat, než to uschne a pak teprve sbírat.

Pokud máte želvu samici, máte ještě třetí způsob, jakým vám zašpiní byt. Sama přesně nevím, co to je, ale můj odhad je na neoplodněném vajíčku. Je to bílá tekutina, která v sobě může obsahovat shluky jakéhosi „bílku“, možná kousky blanky. Želva toto vylučuje v nepravidelných intervalech, často právě v lázni. Rozhodně se nemáte čeho bát, není to nic nebezpečného.

Želvy se velice rády vyprazdňují v lázni, ale ještě raději to udělají v momentě, kdy je vypustíte z terárka. Já svoje želvy venčím venku, ale i po bytě, a ony si samozřejmě vyberou přesně ten moment, aby mi pokálely celý koberec. Možná to je způsobeno pohybem, možná novým prostředím, každopádně se to stane pokaždé.

Jak může Bobina Tartalja (a každá další suchozemská želva) přezimovat?

• Aby vám želva prospívala a byla eventuelně schopná se rozmnožovat, je nutné ji zimovat. Želvy se zimují dvakrát ročně v období zimy (někdy během listopadu a někdy během února). Želva si o to sama řekne, ale musíte ji pečlivě pozorovat.

• Před zimováním má želva tendence se vyprázdnit a nejíst. Jakmile si tohoto chování všimnete, želvu vykoupete, abyste jí pomohli se vyprázdnit, a přestanete svítit tepelnou žárovkou. UV lampu zapínáme na pár hodin denně, ne na celý den, abychom navodili představu kratších dnů. Jakmile se želva zahrabe a už nevyleze, nesvítíme nic. V tomto případě želva usnula sama a vy jste šťastný chovatel, který se nemusel téměř o nic starat. 

• Pokud vám želva nechce spát sama, máte dvě možnosti: ke spánku ji přinutit nebo jí dát najíst a nechat vzhůru. Přinutit ke spánku znamená dát ji do chladu a zahrabat. Ani toto ale nemusí být úspěšné, želva se na spánek prostě necítí a vy s tím nic neuděláte.

• Spící želva by měla být v pokoji s teplotou kolem 17°C, takže pokud jste zvyklí topit si na příjemných osmadvacet, dejte želvu jinam. Někteří chovatelé ji dávají dokonce do ledničky, ale to mi přijde nechutně drastické. Pokud žijete v domě, který má sklep, hurá! Želva se bude mít nejlépe tam, hlavně kvůli stálé teplotě. Ale pozor! Želva v hibernaci je lákavou pochoutkou pro myši, které jsou schopny vyhlodat ji z krunýře. Dávejte na svoji želvičku pozor, choďte ji kontrolovat, dejte ji na místo, kam se myši nemohou dostat, prostě udělejte všechno proto, aby se nic nestalo.

• Kontrolovat želvu samozřejmě musíte každopádně, jakmile je želva dostatečně vyspaná, sama vyleze. V ten moment potřebuje vykoupat, nasvítit a nakrmit, jinak může onemocnět!

• Želva nepotřebuje zimovat každý rok. Samozřejmě je to pro ni nejlepší, ale nic se nestane, pokud želvu nezimujete. Jak už jsem řekla, ona si o to sama požádá, a pokud se tak nestane, je to v pořádku.

Jak může Bobina Tartalja (a všechny další suchozemské želvy) onemocnět?

Jak už jsem řekla, želva může onemocnět, pokud se nějak nepovede zimní spánek, ale jsou náchylné i na nachlazení. Nechali jste želvu přes noc venku, i když pršelo nebo bylo chladno? Chyba. Teď se jen modlete, aby neonemocněla.

Ale co dělat, když už se to stane? A jak to vlastně poznám?

Želva vám nejí, koupel nepomůže, teče jí z nosu a očí (to poznáte podle pěny u nosních otvorů), želva se zahrabuje a nevylízá ven, ačkoliv není čas spánku, chová se zvláštně, vydává zvuky (zdravá želvy nevydává žádné zvuky, krom období páření, kdy dupe a funí), sípe, má problémy s dýcháním, nebo jakékoliv jiné příznaky, že je s ní něco špatně? Jop, je nemocná. V takovémto případě rychle voláte chovatele, od kterého jste želvu získali. Měl by to být zkušený člověk, který vám poradí, popřípadě ví, jestli se něco podobného nestalo s rodiči želvy.

Bobina Tartalja mi onemocněla poté, co se probudila po zimním spánku u kamarádky ve sklepě a já za ní nemohla jít, protože jsem byla na horách ještě po další tři dny. Kamarádka mi hned volala, želvu vzala do bytu, vykoupala ji, nakrmila ji, ale něco se zřejmě stalo špatně, možná ji vykoupala v chladné vodě, možná ji potom nenasvítila teplou lampou, možná jí dala špatný salát… to už se nedozvím. Každopádně Bobinka po nějaké době přestala jíst, začala sípat, teklo jí z nosu – no klasické nachlazení. Volali jsme chovateli a ten pro nás měl jedinou radu – rozkrmit. Želva se s nemocí popere sama, ale potřebuje být silná. Po zimním spánku je oslabená, potřebuje jíst.

Tak jsme začali. Nejhorší zážitek se želvou, vážně. Pokud vám želva nechce kousat do jídla, a to ani do uvařeného kuřecího masa, které jsem zmínila výše, musíte ji donutit. To stejné s vodou, musíte ji donutit pít. Takže na řadu přichází injekční stříkačka a páčení zobáku.

Už jsem zmínila, že má želva neuvěřitelně silnou čelist a tvrdý zobák. Abyste toto otevřeli, musíte použít hrubou sílu. To, co teď popíšu, nám ukázal chovatel, od kterého jsme Bobinu získali, a fungovalo to, nicméně než to budete zkoušet, ujistěte se, že své želvě neublížíte.

• Želva má hlavu spojenou s krunýřem krkem, který je jen o málo užší než samotná hlava a velice dobře se skládá do krunýře, aby mohla želva hlavu celou schovat. To je taky to, co vám bude dělat, jakmile jí na hlavu sáhnete. Co vy potřebujete, je přinutit želvu, aby hlavu vytáhla. To uděláte tak, že prsty pošimráte zadní nohy a ocásek, pro želvu je přirozená reakce vytažení hlavy a předních noh. Přední nohy jsou silné a opatřené drápy, které nejsou nic příjemného ve vašich prstech.

• Jednou rukou držte želvu, bříško krunýře na dlani, palcem a ukazovákem drže přední nohy, aby se jimi nebránila. Musíte použít trochu síly, ale hlavně zvířeti neubližte. Druhou rukou chyťte hlavu. To uděláte tak, že ukazovák a palec druhé ruky vložíte želvě za hlavu, tam, kde končí lebka a začíná měkký krk. Ucítíte lebku, za tu braňte želvě vrátit se do krunýře. Nemačkejte na nic měkkého! Jen za ty kosti braňte želvě zasunou hlavu.

• Teď přichází na řadu rozpáčit želvě zobák. K tomu opět potřebujete sílu, ale i jemnost, želva se bude bránit, ale nesmíte jí ublížit. Nemačkejte hlavu, jen se snažte otevřít jí zobák aspoň natolik, abyste do něj mohli vložit konec injekční stříkačky a vstříknout trochu vody. Želva bude automaticky polykat. Stejným způsobem do želvy vkládáme malé kousky masa a salátu. Želva by po pár takovýchto pokusech měla sama jíst. Pokud ale nejí, je nutné to opakovat tak dlouho, dokud se tak nestane.

Pokud vám chovatel doporučí nějaké léky, určitě je želvě podávejte. Můžete je rozbít na kaši a potřít jimi salát, nebo je rozpustit ve vodě a podávat stříkačkou.

Bobina se rozpila cca po týdnu. Byl to špatný týden, neustále jsem se bála, že ji najdu studenou, ze školy jsem domů spěchala, abych dala želvě jíst a pít, no nic příjemného.

Od té doby jsem želvu zimovala jen jednou, a to u mě v pokoji. Toto zimování proběhlo bez problémů, ačkoliv trvalo jen asi měsíc, želva zůstala zdravá. Loňskou zimu jsem želvy nezimovala vůbec.

Edit. 24.5.2015 jako reakce na komentáře

Ráda bych napsala něco málo ke dvěma komentářům, které se objevily pod tímto článkem. Osoba, která je psala, vyjádřila jisté obavy o mou neznalost péče o želvy. Bohužel, vzhledem k tomu, že mi nebyly předloženy konkrétní věci, které dělám špatně, nejsem schopná k tomu najít více informací a buď očistit své jméno nebo uznat chybu.

Vyjádřím se ale k návrhu na změnu ohledně stravy a příjmu vody. Žádná želva nikdy nebude pít vodu z misky. Můžeme doufat, že se trochu napije, když se koupe, ale skutečně nejvíc vody získá ze zelených listů. Co se týče příjmu stravy - nevím, jak to bylo myšleno? Mám snad dávat něco jiného, než listy a případně granule? Proč? A co?   

Chov šneka - ubikace, krmení, koupání, rozmnožování

Bydlení pro šneka

•  Tento šnek dorůstá 11- 20 cm, takže je nutné s tím ze začátku počítat kvůli velikosti terária. Zároveň je nutné si uvědomit, kolik šneků budete chtít mít. A také musíte počítat s tím, že do ubikace dáte i další věci (úkryty, rostliny, fontány...), takže se vám prostor zmenší.
• Nejlepší je si pořídit akvárium/terárium, protože je průhledný a můžete své šneky pozorovat, dobře propouští světlo, má vlastní systém větrání a je do něj snadný přístup. Nevýhodou je ale pořizovací cena a těžká manipulace. Zároveň je nutné si na terárko vyhradit místo, protože není bezpečné nechávat ho na zemi.
• Levnější a dostupnější verzí jsou plastové boxy, které jsou k dostání např. v Ikei (za zhruba 100-200 Kč). Jsou lehké, lehce omyvatelné, snadno přenosné. Ale musíte do víka vyvrtat díry, aby šneci mohli dýchat, nemůžete do něj přidělat zářivky (někteří chovatelé je přidělávají, ale nejsou potřeba) a celkově je dekorace komplikovanější a nemůžete své šneky pozorovat. I tak mám ale boxy raději.
• Teplota ubikace by měla být okolo 22°C. Nevadí jim ani teplota vyšší ale při teplotě pod 20°C začínají být neaktivní a méně žerou. Podle mě je topný kámen zbytečností, pokud je v místnosti (stejně jako v mém pokoji) stálá teplota 22°- 25°C.
• Jako podestýlka je ideální lignocel nebo klasický terarijní substrát.
• Achatiny mají rádi vlhko, takže je nutné pravidelné rosení. Doporučuji si koupit kvalitní a velký rozprašovač.
• Každý den by se z ubikace mělo odstraňovat nesnězené jídlo a trus. Obzvlášť v létě, když je léto se jídlo rychle kazí a mohou vás obtěžovat mouchy a červy.
• Zhruba jednou za měsíc by se měl substrát celý vyměnit. Šneci sice nejsou prasátka, ale pokud se na čištění vykašlete, docela dost vám začne ubikace smrdět.
• Do ubikace lze vložit živé rostliny (ideální je Lopatkovec), kameny, kůru - mech - větvičky ovocných stromů (vše, co seberete venku musíte pořádně omýt a na chvíli dát do mikrovlnky, aby jste si do svého domu nezatáhly broučky a jiný hmyz), fontány, keramický květináč s proraženou "bránou", keramický podtácek pod květináče - aby jídlo nebylo přímo na lignocelu...
• Pokud do ubikace dáte fontánku nebo misku s vodou, je nutné, aby voda sahala maximálně po kořen očí nejmenšího šneka. Pro malé šneky se toto vůbec nedoporučuje. (hrozí riziko utopení)

Můj box. Barney a Marshall protestovali v domečku.

Krmení šneka

• Šneka krmíme vždy čerstvou potravou, kterou pořádně omyjeme od pesticidů a hnojiv.
• Potravu podáváme ve zvlhčené formě.
• Snažíme se krmit pravidelně 2x denně. Já krmím 1x denně, vždy k večeru.
• Krmnou dávku se snažíme odhadovat tak, aby se najedli všichni šneci v ubikaci, ale aby zároveň nezůstávalo moc zbytků.
• Z rostlin podáváme smetanku lekářskou, ptačinec, svlačec, kopřivu, lopuch a jiný plevel. (Prozatím jsem zkoušela jen pampelišku.)
• Šneci jí jakékoliv ovoce a zeleninu, nejraději ale mají okurky (protože jim dodávají potřebnou vodu)
• V žádném případě šnekovi nedáváme RAJČATA a CITRUSY. Rajčata odvápňují a citrusy jsou jedovaté. Také nejsou vhodné jahody, špenát a rebarbora, která taktéž zabraňuje vstřebávání vápníku.
• Je nutné, aby měl šnek pravidelný přístup k vápníku, proto v jeho ubikaci stále musí být sépiová kost.!
• Místo sépiovky lze použít nadrcené vaječné skořápky.

Koupání šneka

Šnek je převážně složen z vody, takže taková koupel se jim opravdu líbí. Pokud chcete svého šneka vykoupat, musíte dávat pozor aby:

• Byl větší víc než 6 cm. Malé šneky je lepší rosit.
• Voda musí být vlažná nebo trochu studená. V žádném případě teplá či horká.
• Můžete svému šnekovi vyčistit ulitu. Potřebujete k tomu měkký kartáček, kterým jemně krouživými pohyby jezdíte po jeho ulitě. Nesmíte však kartáčkem zajet k obústí!

Rozmnožování šneka

Achatiny jsou hermafrodité, to znamená, že mají jak samčí, tak samičí pohlavní orgány. K oplození však dojde pouze v případě, že chováte jedince dva. K prvnímu páření dochází ve věku cca 8 měsíců, tato doba se však mění v závislosti na druhu. Před nakladením vajíček šneci přestávají příjmat potravu a zůstávají zahrabané v hlíně.

Pařící se šneky poznáme takto: Mají okolo sebe hodně slizu a jsou spojeni tzv. "šípem lásky" (vypadá podobně jako třetí oko, šnekovi se objeví za krkem). Páření může trvat klidně i celý den. Nikdy od sebe šneky neodtrhávejte, mohli byste jim ublížit! Většinou ale v ubikaci najdete snůšku vajíček.

Množství vajíček bývá proměnlivé, obvykle jich bývá okolo 400 a jsou podobná antiperlím. Pokud vajíčka nechcete, jednoduše je odeberte a přelijte horkou vodou nebo rozmačkejte. Pokud vám to přijde příliš morbidní, můžete je nechat na vzduchu uschnout a pak je dát svým šnekům jako zdroj vápníku (nebo želvám na výkrm).

Pokud o vajíčka stojíte, je lepší je od rodičů odebrat do větratelné krabičky se substrátem. Je nutné udržovat stálé vlhko! Za 14 dnů můžete očekávat vylíhnutí malých šnečků, kteří jsou velcí pouhých pár milimetrů. Skořápky neodstraňujte, šnečci je sežerou. Mladé šnečky krmíme stejně jako dospělé, ale klademe velký důraz na vápník!

Ale pozor, některé druhy oblovek jsou živorodé, rodí tedy rovnou živá mláďata! 

První snůška Sheldna a Leonarda.

Anatomie šneka a obecné informace o Achatině

Pokud si chcete šneka pořídit, je dobré vědět alespoň základ anatomie pro případ, že by se začalo něco dít a nebo abyste předešli chybám v chovu.

Nejprve začneme ulitou, která je podle mě nejdůležitější. Její poškození může pro šneka znamenat smrt.

Obústí je okraj ulity, kde se nachází růstový proužek (obvykle měkký a světlejší u mladých šneků, kteří stále rostou). Je důležité být na tuto část ulity opatrný, jelikož je velmi křehká, náchylná k poškození, ovšem také se velmi dobře regeneruje, pokud je stále aktivní a šnek roste.

Collumela svojí barvou často pomáhá odlišit druhy šneků.

Šev je spojnicí mezi dvěma závity.

Apex je vrchol ulity a tedy i nejstarší závit. Jeho uražení často končí smrtí šneka!

Dále se spíše ze zvědavosti podíváme na anatomii vevnitř. Šance, že jednou budete pitvat šneka je minimální, ale je dobré vědět, kde co zhruba je.

Na obrázku je jasně vidět, že všechny důležité orgány jsou skryty uvnitř ulity,která je chrání.

Šneku pomáhá živiny a kyslík přenášet po těle krvemíza. Není to krev v pravém slova smyslu - neobsahuje červené barvivo.

Šneci se pohybují pomocí nohy. Noha je sval pokrytý ochranným slizem, který umožňuje pohyb.

Zrak: šneci mají dva páry tykadel. První, delší a na vršku "hlavy" jsou oči. Šnek vidí zhruba na dva centimetry před sebe. Šnek je hlavně noční živočich, takže šance, že by viděl barevně je minimální. Na druhou stranu má výborný čich. Druhý pár tykadel jsou čichové orgány.

Ústa: uvnitř úst je tzv. radula, která slouží ke strouhání potravy. Dá se říci, že se jedná o takovou pilku. Šnek nás kousnout nemůže, ale pokud se nás rozhodne ochutnat, ucítíte bolestivější štípnutí.

Střevo: Střevo vylučuje exkrement ve tvaru dlouhé špagety zabarvené tím, co šnek právě snědl. Mazlavý, jakoby průjem není dobrý. Obvykle nastává při změně stravy a pokud je dlouho trvající, bylo by dobré přestat střídat potravu a ustálit se na "jednom pokrmu".

Dýchací otvor: Šnek nepotřebuje příliš vzduchu, přesto je dýchací otvor na těle nejvíce patrný. Je to skulina těsně pod ulitou.

Reprodukční orgány: Šnek je hermafrodit, proto má jak samičí, tak samčí pohlavní orgány. Čeká-li šnek snůšku, jsou vajíčka snadno viditelná skrz plně otevřený dýchací otvor. Až bude čas snášet, šnekovi se "za hlavou" vytvoří "pahrbek" a otvorem za hlavou vajíčka snese. Je důležité, aby v tomto období měl šnek klid a nakladl všechna vejce, pokud se tak nestane, hrozí smrt. Po nakladení je nutné vysíleného šneka nakrmit, pokud však nežere, snůška jej příliš vyčerpala a je možné že po splnění svého úkolu zemře. 

Další informace

Achatina, nebo-li česky oblovka, je suchozemský plž obývající tropické lesy Afriky. Do čeledi Achatinidae spadá kolem 200 druhů a podruhů.

Říše: živočichové

Kmen: měkkýši

Třída: plži

čeleď: achatinidae

rod: achatina/archachatina/lissachatina a a další

Achatiny jsou tedy neobyčejní šneci. Jejich hlavním znakem je ulita a noha, podle níž se určuje druh a podruh.

Převážná většina těchto šneků, stejně jako jiní hlemýždi, jsou hermafrodité (i když se najdou i výjimky, jako Tropidophora cuveriana). V praxi to znamená, že se nerozlišuje samec a samice, jelikož každý jedinec má oboje pohlavní ústrojí. Ovšem to neznamená, že nepotřebují partnera k rozmnožení. Kromě druhu immaculata immaculata, která je sama schopná samooplodnění, potřebuje většina šneků druha.

Po páření kladou vejce.

Vejce se objevují ve snůšce po desítkách až stovkách a jsou achatinami zahrabány do půdy. Každý druh má specifické zabarvení vejce, které je jinak tvarované i velké. Různorodá je i kolikrát doba líhnutí po nakladení.

Domovinou těchto obřích šneků je východní Afrika, ale dá se říci, že jsou již po celém světě. Byli dříve chováni na maso, které však nemělo tak velkou oblibu jak se očekávalo. Pro maso jsou však stále chovaní kupříkladu v Brazílii.

Lissachatina fulica, druhý největší šnek, je také po světě známá jako velký a všežravý škůdce. Byl zavlečen do Evropy i Ameriky a všude, kde se dostal, nadělal velkou paseku. Jiné druhy jsou pro změnu ve své domovině ohroženým druhem a nesmí se vyvážet - například lissachatina immaculata immaculata. Je to ohrožený druh, který je u nás k dostání, avšak je velmi náchylný na "immčí nemoc", což znamená, že někdy uhyne bez zjevné příčiny.

• Dožívá se 5 - 8let.
• Pokud nás šnek přestane bavit, nesmí se pustit do volné přírody, protože ani šnek ani naše příroda na to nejsou uzpůsobeny.

Rody

Achatina: patří sem kolem 37 druhů, nejznámější je achatina achatina, achatina tincta, achatina balteata..

Archachatina: 28 druhů a podruhů, například archachatina papyracea, archachatina marginata grevillei

Cochlitoma: 41 druhů, přesto je nejznámější snad jen cochlitoma varicosa

Lignus: druhů 5

Limicolaria: 24 druhů

Lissachatina: 27 druhů a podruhů, patří sem lissachatina znazibarica, lissachatina iredalei, immaculata panthera

Pseudachatina: 4 druhy

Je ježek náročné zvíře?

S ježky se v posledních dnech roztrhl pytel. Všichni je chtějí, protože je to roztomilé neobvyklé zdomácnělé zvířátko. Zároveň se objevuje spousta nepravdivých informací a fám, které je nutno vyvrátit, aby nebyl žádný z ježků poškozen. Kvůli tomu a spoustě jiným důvodům vznikl tento blog.
Ale zpět k otázce. Je ježek náročné domácí zvíře?
Pojďme to zjistit!
Pro přehlednost si ježka rozdělíme do několika kategorií a nakonec vše shrneme.

Cena ježka

Tady je nutné si uvědomit, jakého zbarvení ježka chceme. Líbí se nám více tmavší verze nebo jsme spíše na albíny? Od zbarvení se liší cena. Pokud chceme tmavého ježka, cena se většinou pohybuje okolo 2000,-. Albíni jsou většinou od 1000,- až 1500,-. Můžete je najít i levněji, ale je lepší si ježka koupit od zkušeného chovatele než amatéra, který nechal svou samičku zabřeznout (hlavně protože budete mít výpis rodičů a nebudete na tom jako já).

Povaha ježka

Každý ježek je povahou rozdílný. Je důležité na to myslet při koupi nového ježka, protože pokud si pořídíte bručouna, který vám bude vděčný jen za čistý pelech, žrádlo a vodu a nenechá na sebe za žádnou cenu sáhnout nebo se vzít do ruky - budete nešťastní.

Bydlení

Rozhodně to leze do peněz. Musíte koupit vhodnou klec, doporučuji velkou, aby měl ježek dostatek místa na večerní aktivity. Musí se vám tam vejít domeček, velký kolotoč a dvě misky minimálně. Můžete zkusit i záchod, ale myslím, že ve většině případech se na něj ježek chodit nenaučí.
Podestýlka může být buď fleecové deky, jako u zahraničních chovatelů, nebo bezprašné piliny. Doporučuji Asan, to je ekologické stelivo, které efektivně vstřebává pachy. Na internetu můžete najít 42l za 400,-,vydrží zhruba měsíc a něco, protože dobře saje a tím pádem se nemusí měnit tak často.

Krmivo pro ježka

Další žrout peněz. Vzhledem k tomu, že ježek by měl jíst pouze kvalitní kočičí granule s velkým podílem masa (viz. Krmení ježka ZDE), kupujeme pouze drahé a kvalitní značky. V Česku je s krmivem větší problém než v Americe, máme méně možností a tak improvizujeme, jak jen to jde. Mezi kvalitní granule řadíme značku Royal Canin, Purina Pro Plan, Orien, Applaws, Hill's...

Dále je důležitou složkou hmyz a ježci by ho měli mít každý den. Ve zverimexu je krabička hmyzu za 64,-, vydrží necelý týden. Rozhodně je lepší si koupit hmyz ve větším od prodejce krmného hmyzu.

Hračky

Bez problémů. Nemáme sice tolik možností jako v zahraničí, ale dá se dobře improvizovat s hračkami pro kočky/hlodavce/ptáky. Spoustu hraček si můžete vyrobit nebo použít věci v domě (ping pongový míček, malé krabice namísto tunelu, košík na badminton...).

Denní péče

Popravdě, bez větší námahy. Při celkovém čištění klece se zřejmě zapotíte, ale pokud jde o běžnou denní péči, nevidím v tom nic složitého. Ráno vyčistíte klec od stolice - vyměníte špinavou podestýlku - umyjete kolotoč - vyčistíte misky - dáte čistou vodu a granulky přes den, kdyby se vzbudili. A večer podáváte hlavní jídlo a chvíli se ježkovi věnujete.

Mimochodem, doporučuji mít koupenou přepravku, jak kvůli cestování, tak protože je dobré do ní uložit ježka během velkého úklidu :)

Umístění klece

Kromě zimy/tepla/průvanu/hlučnému místu je nutné si uvědomit, že ježek je večer hlučný a nevoní po fialkách. Mě osobně zvuk kolotoče nevadí, ale lidé s lehkým spaním by měli problém s usínáním a ježek by je mohl budit. Zároveň, pokud se ježek hýbe, jeho střeva pracují a vyprázdní se právě na kolotoči. To celé pak rozšlape a po celém pokoji se táhne odér. Znovu, já osobně jsem s tím v pohodě a ježka kolikrát necítím, ale ostatní členové naší domácnosti jsou tímto znechuceni a cítí to opravdu hodně.

Veterinářská péče

Má noční můra. Je třeba zjistit si veterináře, který má alespoň nějakou zkušenost s ježkem evropským, ale spousta veterinářů se setkává hlavně se psi a dalšími typicky domácími zvířaty, takže vědomosti o ježcích pokulhávají. Toto domácí zvíře je tu, dá se říct, stálé nové a velkou neznámou, takže veškerá léčba je experimentární. Je dobré vyhledávat rady od zahraničních chovatelů, pokud se něco začne dít, a teprve potom se rozhodnout, jestli to zvládnete sami nebo své zvíře k veterináři vezmete.

Zodpovědnost

Také důležitá věc je, uvědomit si, že jako majitel jakéhokoliv domácího mazlíčka jste zodpovědni za zdraví a celkovou pohodu zvířete. Pokud pojedete na dovolenou, musíte najít někoho, kdo bude ochotný se o ježka starat. Pokud kvůli škole musíte na intr, je dobré si zjistit, jestli ježka na koleji můžete mít. Pokud ne, musíte najít jinou alternativu nebo ježka nechat u rodičů. 

Musíte si koupi ježka důkladně rozmyslet, protože jakmile ho jednou budete mít, musíte počítat, že s vámi bude zhruba šest let. Není to hračka, která vás za měsíc omrzí a vy ho budete prodávat.

Také si uvědomte, že ježek není vhodný k dětem. Zaprvé si ho neužijí, protože je aktivní v noci a zadruhé bude pro dítě obtížné jej držet, protože i když má bodliny složené a v klidu, stále může píchat a dítě nebude chtít držet něco, co jej píchá do ruk.

A také je nutné si uvědomit, jestli to finančně utáhnete a jestli vám to za to stojí. Ježek je drahý, ze začátku extrémně, než nakoupíte vše co je potřeba a každý měsíc ježek stojí zhruba 500,-.

Souhrn

Takže - je ježek náročné zvíře?

Myslím si, že na údržbu ne. Nebude vyhledávat vaši společnost a stačí mu pouze čistá ubikace, kolotoč, voda a jídlo. Sem tam umýt nožky/bodliny od stolice a zastřihnout drápky.

Finančně je náročný hodně. Ze začátku obzvlášť, pokud bych to měla počítat já, za půl rok co mám ježky jsem do nich dala zhruba 9 tisíc. Beze srandy. Pokud bych měla jen Šarlotu, bylo by to asi jen 5 tisíc. Teď se mi to už konečně ustálilo na tu pětistovku měsíčně za jídlo, podestýlku a různé blbůstky.

Přemýšlejte, než koupíte :)